1. GENIÁLNÍ RISKANTNÍ PLÁN

Ježíš Kristus byl geniální náboženský reformátor a k prosazení svých nových idejí byl ochoten riskovat i vlastní život . Římský místodržitel Pilát Pontius sice žádným geniem nebyl, nicméně k poškození židovského velekněze Kaifáše (svého úhlavního nepřítele) byl také ochoten riskovati život - ovšemže ne svůj, ale Ježíšúv . A tak se ti dva ocitli na stejné straně barikády, spolu s dalšími Ježíšovými příznivci z Pilátova okolí : jeho manželkou Procullou a centurionem Longinem.
    Nikdo jiný nesměl být do tajného plánu zasvěcen (vždyť tady šlo o Ježíšův život a Pilátovu kariéru) - což se později stalo osudným nešťastnému Jidášovi.

Velekněze Kaifáše podráždil Ježíš hned při svém příjezdu do Jeruzaléma, kdy si nechal uspořádat ovace jako král. A Kaifáš pochopil, že Ježíš není jen bezvýznamný potulný kazatel ze zaostalé provincie Galileje - nýbrž jeho sláva dosáhla až do hlavního města Jeruzaléma.

Dalším svým krokem Ježíš Kaifáše už přímo rozzuřil, když vyhnal obchodníky z Chrámu. Obchodování tam totiž povoloval přímo velekněz ; a licence samozřejmě nedával zadarmo - měl z toho pěkné zisky. A populární Ježíš by ho chtěl o tento snadný výdělek připravit ?

Kaifáš hned začal spřádat katastrofický scénář : Charismatický Ježíš o Velikonocích (židovském svátku Pesach) bude pronášet ta svá úžasná kázání (viz Evangelia v biblickém Novém Zákoně), čímž získá na svou stranu obyvatelstvo metropole i některé členy židovské velerady (dva z ní už jeho stoupenci byli, jak se Kaifáš s úděsem dověděl).
    Nepotrvá pak dlouho a geniální Ježíš se stane i členem velerady, kde bude prosazovati své nové ideje, včetně zákazu obchodování v Chrámu (což by Kaifáše připravilo o zdroj příjmů) . A nakonec, díky síle své osobnosti, by se mohl stát i veleknězem - čímž by Kaifáše připravil i o zaměstnání.

To ne - Kaifáš téměř vykřikl nahlas - toto nebezpečí třeba zlikvidovat už v zárodku. Ježíše je nutno se zbavit co nejdříve, ještě před Velikonočními svátky, aby už nemohl provádět žádnou agitaci.

A jako na zavolanou k němu přišel Ježíšův učedník Jidáš s nabídkou, že mu za úplatek vydá svého mistra k soudu sanhedrinu. Kaifáš to snad považoval za přízeň prozřetelnosti - jenže byl to další krok Ježíšova geniálního plánu.

Jidáš byl jeho nejspolehlivější učedník, o čemž svědčí fakt, že mu svěřil společnou pokladnu, ze které se platilo živobytí všech apoštolů. Díky darům bohatých příznivců tam bývalo i docela velké množství peněz ; a méně poctivý člověk by měl pokušení s tím bohatstvím zmizet a beze stopy se ztratit v obrovské mnohonárodní Římské Říši jako kapka v moři.

Ne tak Jidáš - proto ho Ježíš pověřil vykonáním důležité části svého tajného plánu, o němž ostatním učedníkům nic neřekl. Ani Jidášovi nemohl prozradit celou pravdu ; řekl mu jenom, že potřebuje nechat se co nejdříve předvést před židovskou veleradu. Jidáš si nejspíš myslel, že tam Ježíš bude hájit své nové učení, aby dosáhl jeho uznání oficiálními místy - ani ve snu ho nemohlo napadnout, že tam udělá pravý opak : nechá se odsoudit k smrti.

Při poslední večeři Ježíš přímo poslal Jidáše slovy "Udělej hned, co máš učinit". A Jidáš ihned odešel za Kaifášem, aby poslal chrámovou stráž pro Ježíše na Olivetskou horu, jak bylo smluveno.
    Ježíš pak mluvil o svém oslavení (zmrtvýchvstáním) - neb to bylo účelem jeho geniálního plánu, který tím byl uveden v činnost . Loučil se s učedníky, připravoval je na svůj odchod a dával jim pokyny pro další činnost. A nepřímo je vyzval (zejména Petra: "Třikrát mne zapřeš"), aby raději skrývali příslušnost s ním a nenechali se zatknout (bude je později potřebovat jakožto apoštoly).

Potom v noci v Getsemanské zahradě se Ježíš tesklivě modlil a dlouho váhal ("Bože, odejmi ode mne tento kalich, je-li to možné"). Stále ještě mohl od toho smrtelně riskantního plánu ustoupit a před příchodem Kaifášových vojáků uprchnout se svými učedníky do rodné Galileje, kde nad ním Kaifáš neměl žádnou moc.

Dokonce i když už zdálky viděl přicházející vojáky s Jidášem (svítili si přitom mnoha pochodněmi, halasili a řinčeli zbraněmi, aby si v té noční době dodali odvahy), ještě mohl utéci, protože ve tmě by se vojákům oslněným září pochodní snadno ztratil.

A třetí možnost se mu naskytla, když ho chtěl Petr s mečem bránit, aby mu umožnil útěk - Ježíš mu v tom však zamezil a nechal se bez odporu spoutat a odvést.

Po předvedení před sanhedrin Ježíš - místo omluvy a pokorného uznání svých chyb (zákoníci by byli ochotni mu odpustit vzhledem k jeho veliké popularitě, aby nepodráždili ty tisíce jeho stoupenců) - naopak provokoval hrdým prohlašováním, že je Mesiáš a syn Boží.
    Tímto rouhačským tvrzením (každý přece věděl, že je synem obyčejného tesaře z bezvýznamného Nazareta, odkud Mesiáš nemohl přijít), všechny tak popudil, že se drtivá většina obrátila proti němu.

A velekněz Kaifáš předvedl hysterickou scénu, kdy na sobě roztrhl roucho a posypal si hlavu popelem - zdánlivě zoufaje nad Ježíšovým rouhačstvím, za které podle Židovského Zákona musí být popraven.
    V hloubi své černé duše ovšem jásaje, jak si Kristus "naběhl": teď už bude jeho smrt jistá . A velerada ho vskutku následně odsoudila k smrti (samozřejmě - podle Zákona nic jiného nemohla udělat).

Nikdo netušil, že právě to chtěl i Ježíš ...

2. JEŽÍŠ POTŘEBOVAL BÝT UKŘIŽOVANÝ

Popravy v tehdejší provincii Judeji směla vykonávat jen okupační římská moc - proto Ježíše hned ráno odvedli k jejímu představiteli Pilátu Pontskému.
    Kaifáš si také uvědomoval, že kdyby nechal tohoto populárního muže zabít sám, poštval by na sebe tisíce jeho stoupenců. Takže ho nechá popravit Římany, aby se pak mohl vymlouvat : "Já přece za nic nemohu - toho vašeho Mistra přece zabili ti zlí římští okupanti !"

S Kaifášovým alibismem počítal také Kristus : potřeboval být ukřižován Římany . [Židé totiž popravovali ukamenováním a v tom případě by se Ježíšovo "zmrtvýchvstání" nedalo uskutečnit.]
    Kdyby to ukřižování nenavrhl Kaifáš, zařídili by to Kristovi stoupenci ve veleradě. To však nebylo zapotřebí ; pyšný velekněz postupoval poslušně jako figurka v Ježíšově geniálním plánu.

Po příchodu k Pilátovu paláci Kaifáš neomaleně odmítl Pilátovo pozvání ke snídani : najisto se obával, že jídlo nebude Košer a znečistilo by ho . A také, že jakožto velekněz nemůže vstoupiti do domu pohanova, neboť by se tam znečistil (duchovně - měl na mysli zákaz pohledu na nahé sochy pohanských bohů, kterých byl Pilátův palác plný).

Proto ve vší úctě žádá, aby prokurátor laskavě vyšel za ním ven před palác . Ten však náboženské důvody nechápal a bral Kaifášovo odmítnutí jako urážku - asi pomyslel : "Ten špinavý barbar se opovažuje tvrdit, že prý by se v mém přepychovém paláci znečistil" - a cítil se ponížený a na toho drzouna rozhořčený.

Tak byl Pilát odpočátku zaujat proti Kristovým žalobcům a celou tu bandu málem vyhodil ; jakožto vzdělaný a skeptický Říman se nehodlal špinit s nějakými provinciálními náboženskými spory . Kaifáš mu však začal vyhrožovat, že si na jeho arogantní jednání bude stěžovat v Římě a požádá o ustavení jiného místodržícího, který bude mít větší pochopení pro místní problémy.

Pilát si na pohodlné a bohaté bydlo v Judeji už zvykl a dobře věděl, že v Římě mu to nemálo mocných lidí závidí a rádi by se dostali na jeho místo, využívajíce kdejaké příležitosti k intrikaření. Poněvadž byl chytrý (jinak by takové postavení nezískal), tak aby se vyhnul problémům, celý spor diplomaticky přehrál na někoho jiného : na Herodesa Antipase, krále Galileje, odkud Ježíš pocházel a pod jehož jurisdikci tedy spadal.

Herodes byl zrovna v Jeruzálémě, protože tam přijel na svátky ; Pilát tedy poslal Ježíše k němu a byl z obliga (vesele si pak mnul ruce, jak s těmi primitivními potřeštěnci zase jednou vykýval).

Herodes právě hodoval a popíjel víno, když k němu Ježíše přivedli. Byl v dobré náladě a naprosto nehodlal někoho odsuzovat na smrt - zejména Ježíše, který měl doma v Galileji mnoho stoupenců (proč by si je měl poštvat proti sobě jenom kvůli nějakým Jeruzalémským náboženským fanatikům ?). Naopak Ježíše pozval ke stolu, nechal mu obléci krásné roucho k hostině a nabídl výborné víno (jako důkaz přátelství).

Napadlo ho totiž, že Ježíš jakožto nejlepší přítel Jana Křtitele, kterého neuváženě podvodem svojí zlé ženy nechal popravit, by ho mohl docela dobře nahradit. Jan Křtitel byl totiž sice pro klid v rodině zavřený, ale v cele prakticky jenom přespával : většinu času trávil s Herodem, který s ním rád diskutoval o náboženských a filosofických otázkách.
    Zval ho ke svému stolu a všemožně se oň staral, aby mu vynahradil to uvěznění a ukázal i jeho stoupencům dobrou vůli (byl to vpravdě fešácký kriminál, Jan tam byl jako na rekreaci : už žádné kořínky a kobylky, ale královská jídla a pití).

Vzteklá Herodiana, když viděla, že ve vězení se má ten nenáviděný Křtitel ještě lépe, než na svobodě - a neustále proti ní brojí (u vězení se scházeli jeho stoupenci a poslouchali Janovy vášnivé řeči z okna) - se rozhodla ho úplně zlikvidovat.
    Navedla svoji krásnou dceru, aby při hostině poloobnažená před Herodesem tancovala a vyvolala v něm nízké vášně. Manžela opila a poté na něm vymámili osudný slib, že krasavici splní vše, oč požádá.

Když Herodes poznal, že chtějí Janovu smrt, usiloval o jeho záchranu a sliboval všechno možné, zlato, šperky, bohatství - leč marně. Nenávistí posedlé ženy chtěly výhradně hlavu Jana Křtitele, jinak že mu udělají z života peklo a všude rozhlásí, že neplní sliby. A tak zdeptaný a opilý Herodes nakonec nařídil Janovu popravu ; čehož potom stále nepřestával litovat.

Když teď před sebou měl Ježíše, hodlal svou chybu napravit : formálně by ho sice na nějakou dobu uvěznil, reálně by však žil v jeho paláci jako ctěný a zábavný host. Herodes už mnoho slyšel o Ježíšových činech a jeho novém učení, takže se těšil, že bude mít tuto neobyčejnou osobnost na svém dvoře (třeba mu Ježíš předvede také nějaké zázraky).

A jeho žena proti Ježíšovi nic neměla, takže se nemusel obávat žádných problémů (snad by také byla zvědavá na jeho podivuhodné schopnosti - dovedl prý léčit všechny nemoci a takového člověka by bylo dobré mít po ruce) . Moc Jeruzalémské velerady do jeho království nesahala a římský místodržící mu přece sám Ježíše předal, ať s ním učiní, co uzná za vhodné (Piláta patrně také napadlo, že Herodes takového pozoruhodného exota nezahubí).

Jediná potíž byla s Ježíšem samotným : stál, mlčel a jen se na Heroda vyčítavě díval . Marně mu král domlouval, vykládal, jak dobře se bude mít u něj v Galileji, a jaké smrtelné nebezpečí mu hrozí tady v Jeruzalémě - Ježíš se ani nepohnul, nesedl k bohatě prostřenému stolu ani se nenapil nabízeného vína.
    Herodes nakonec pochopil, že jím Ježíš pohrdá pro jeho slabošství a ubohost, když se nechal obalamutit dvěma kurvami a zabil jeho nejlepšího přítele ; a nikdy mu to nezapomene.

Ježíš si ovšem také uvědomoval, že v Herodově paláci by byl jako ve zlaté kleci a nemohl by dál hlásat své nové učení všemu izraelskému národu . Nakonec by tam třeba zpohodlněl a zlenivěl, navykl neužitečnému dvorskému životu, stal se tlustým Herodovým příživníkem - a jeho životní poslání by zkrachovalo (postavení služebného "baviče" nepovažoval za cíl svého snažení).

Takže na Herodovy nabídky nijak nereagoval, až ten ztratil trpělivost a poslal Ježíše zpátky k Pilátovi, aby se s ním už nemusel rozčilovat (nechtěl mít před očima tuto živou výčitku) . Vymluvil se, že obviněný už nespadá pod jeho pravomoc ; a svoje "zločiny" spáchal v Jeruzalémě, kde také má být souzen.

3. ŽIDI A ŘÍMANI ZA TO NEMOHOU !

Pilát se už opravdu naštval, když k němu toho podivína zase přivedli. Měl věru důležitější věci na práci, než se otravovat s nějakým polobláznem (při výslechu mu Ježíš odpovídal úplně nepochopitelně).
    Nechal ho tedy zbičovat za spáchané přestupky a škody způsobené obchodníkům když je tehdy vyháněl z Chrámu. To byl reálný zločin podle římských zákonů : Ježíš fyzicky napadl a bil pokojné občany a způsobil jim velikou škodu (vypustil prodávaná zvířata a rozházel peníze penězoměncům - většinu jim pak lidi rozkradli).

Vojáci, kteří se o celém případu doslechli ty nejdivočejší zvěsti (prý se tenhle chudák prohlašoval za židovského krále, proroka i dokonce syna božího !), nevynechali příležitost, aby si z Ježíše netropili posměšky ; a jelikož ten se nijak nebránil, tak se na jeho účet krutě bavili a dělali z něho blázny.

Nicméně Ježíěova obdivovatelka Proculla nemohla milovaného Učitele nechat trpět a tak mu předtím tajně dala nápoj z vína, myrhy, žluči, opia (i jiných přísad) - jenž měl anestetické a omamující účinky - dostávali ho někdy prominentní odsouzenci, aby tolik netrpěli.

Hned po zbičování se Pilát rozhodl Ježíše propustit - byl už koneckonců potrestán  a žádné další viny na něm nenalézal : rouhání nebyl pro nábožensky tolerantní Římany žádný zločin.
    Ovšem Kaifáš stále vehementně trval na Ježíšově popravě (nehodlal pustit kořist z drápů) a ani Ježíš se nijak nesnažil o své osvobození (byl už rozhodnutý k sebeobětování).

Pilát tedy učinil poslední pokus : využil pravidla milosti, podle kterého vládce může na počest nastávajícího největšího židovského svátku propustit na svobodu jednoho odsouzence.
    Nechal tedy vyvést zmučeného, zkrvaveného Ježíše před palác, ukázal shromážděným (se slovy "Ecce Homo !")  jak byl už potrestaný a zubožený ; a prohlásil, že jej dále propouští.

Jaké však bylo Pilátovo rozhořčení, když dav před palácem pořád chtěl Ježíšovu popravu a žádal propuštění zločince Barabáše ! (To byl vůdce protiřímské organizace Zélotů, kteří tajně zabíjeli Římany - za což byl odsouzen k smrti.)

Zorganizoval to Kaifáš, který před palác nahnal všechny své podřízené (měl k dispozici asi 3000 zaměstnanců Chrámu) a nařídil jim volat "Ukřižovat, ukřižovat !". A vzápětí se to potvrdilo, když Kaifáš varoval Piláta (ve vší úctě a slušnosti), že jestli nevyhoví této "vůli lidu" a nepopraví Ježíše místo Barabáše, hned pošle do Říma stížnost na jeho svévoli, se kterou porušuje místní zvyklosti a vyprovokovává lidové nepokoje.
    A císař Tiberius, který samozřejmě chce v Judeji především klid, by pak mohl ustanovit namísto Piláta jiného, schopnějšího místodržitele. (Všichni věděli, že Pilátův předchůdce byl odvolán právě pro neustálé spory s velekněžími.)

Nakonec musel Pilát kapitulovat, prohlásil, že si myje ruce a vzdává se vší odpovědnosti ; Ježíšova nevinná krev ať padne na hlavy jeho nepřátel.

Pilát se ovšem nevzdal úplně - to nebylo Římským zvykem - leč rozhodl se k jiné taktice boje : na ty hanebné židovské intriky odpovědět intrikou ještě sofistikovanější . Přece nemohl připustit, aby reprezentanta moci světovládného Říma překonali nějací primitivové ze zaostalé provincie a dokonce se opovážili mu vyhrožovat i arogantně odmítat jeho spravedlivé požadavky : jemu, příslušníkovi jedné z nejvýznamnějších patricijských Římských rodin !
    Vztekle odkráčel do svých komnat (přitom ještě zaregistroval vítězný úsměšek na Kaifášově tváři, což ještě zvýšilo jeho rozhořčení) a jal se připravovat pomstu...

4. POPRAVA ZÁCHRANOU PŘED SMRTÍ

Ježíš se v tomto případě zapletl mezi mlýnské kameny místní politiky : Pilát se nutně potřeboval zbavit nebezpečného vůdce vzbouřenců Barabáše a poněvadž věděl, že Židé budou podle práva milosti před svátky žádat jeho propuštění (byl to jakýsi jejich národní hrdina odporu proti římským okupantům), velice se mu zhodil Ježíš : tohoto neškodného podivína propustí namísto škůdce Barabáše, jehož popravě pak už nic nezabrání.

Židům se Ježíš také hodil - ovšem proto, aby byl popraven místo odsouzence Barabáše, kterého potřebovali pro vedení protiřímského odboje . Proto tak vehementně žádali Ježíšovu smrt a fanaticky odmítali veškeré Pilátovy argumenty (na nějakém potulném kazateli z pohrdané Galileje většině Jeruzalémanů vůbec nezáleželo) ; a nakonec si vynutili Barabášovo propuštění.

Pilátův plán se tedy nepovedl - zato jeho pomsta ano - a tak důkladně, že se zapsala do historie . Začalo to tím, že se do věci vložila Pilátova manželka Claudia Procula - byla také příznivkyní Ježíše z Nazaretu.

A teď to dala jasně najevo : Ježíš nesmí v žádném případě zemřít - ať si ti náboženští potřeštěnci vyřvávají, co a jak chtějí. Pánem v Judeji je přece místodržitel Pilát - a ne Kaifáš s jeho křiklouny. (Nebo není schopen zde vládnout a měl by být odvolán zpátky do Říma do nějaké kanceláře ?)
    Pilát se tak ocitl mezi dvěma ohni :

Jestliže Krista propustí na svobodu, mohou Kaifášovi agenti vyvolat nepokoje. Následně naň velerada pošle do Říma udání, že propustil nebezpečného buřiče a rouhače, odsouzeného k smrti podle židovského Zákona, čímž zapříčiňuje problémy a narušuje dobré vztahy židovského národa k Římu. A budou samozřejmě žádat jeho odvolání a nahrazení schopnějším prokurátorem.

Jestli však jim vyhoví a nechá Ježíše popravit, znepřátelí si vlastní manželku a následně i její mocnou rodinu a císařova rádce Seiana, který také může zařídit jeho odvolání (stejně, jako zařídil jeho jmenování prokurátorem). A jeho manželka si možná i najde lepšího muže...

V obou případech ho čeká tvrdý pád : z vladařského křesla až na dno společnosti - poněvadž člověka jednou odvolaného pro neschopnost už nečeká žádná kariéra. Pilát se ocitl v trablech až po uši : jak zařídit, aby se vlk nažral (neboli Kaifáš ukojil svou krvelačnost) a koza (t.j. Kristus) zůstala celá ?

Naštěstí na to nebyl sám - přece jeho manželka měla stejný zájem na Pilátově úspěšné kariéře  a mnohem větší odpor vůči těm židovským fanatikům, kteří usilovali o život obdivovaného Mistra. A měla za spojence ještě dalšího Kristova stoupence : centuriona Longina.
    Nedalo tedy mnoho práce přesvědčit Piláta, aby podpořil geniální Ježíšův plán "zmrtvýchvstání".

Již tehdy, kdy stáli tváří v tvář rozzuřenému davu před palácem, si oba, Ježíš i Pilát, uvědomili, že hned po propuštění by ho ti zběsilci roztrhali na kusy.
    A kdyby Pilát na Ježíšovu ochranu poslal vojáky, rozpoutalo by se krveprolití a velerada by okamžitě žalovala v Římě, obviňujíc z toho Piláta : propuštěním zločince odsouzeného Židy k smrti vyvolal nepokoje a smrt mnoha nevinných občanů !

A kdyby Ježíše propustil tajně v noci zadní brankou, stejně by se to Kaifáš díky rozsáhlému aparátu špehů dověděl. Třeba připomenouti, že velekněz měl k dispozici asi 2000 mužů chrámové stráže - a všichni by jistě za malou odměnu uspořádali hon na nepřítele jejich pána.
    A někteří i bez odměny : Ježíš byl už přece odsouzen nejvyšší soudní instancí (veleradou) jakožto rouhač a buřič k smrti . A jestliže by tento rozsudek nevykonal Pilát, zhostili by se toho sami Židé (ovšem tajně, poněvadž neměli právo sami popravovat).

Kaifáš jakožto nejmocnější z Židů měl dlouhé ruce a Ješíš by si ani po Pilátově propuštění už nikdy nemohl býti jist životem (velice brzy by prostě beze stopy zmizel a pouze ryby v Jordánu by byly o něco tlustší).

[Bylo známo, že po porážce Spartakova povstání (několik desítek let předtím), jeden z ukřižovaných otroků visel na kříži asi 2 týdny a stále žil. To římského generála tak zaujalo, že jej nechal z kříže sundat a svým osobním lékařem vyléčit ; ten člověk pak ještě dlouho přežíval a měl se dobře.]

5. ŽENA PŘI VZNIKU KŘESŤANSTVÍ

Ale nebyla to Máří Magdalena, jak fantazírují všelijací "konspirátoři" . Nýbrž Pilátova manželka, inteligentní a mocná Proculla. Pocházela z významné římské rodiny a právě díky ní Pilát dostal místo guvernéra Judeje. Pročež na něho měla veliký vliv.
    A byla tajnou křesťankou i "šedou eminencí" mezi spiklenci...

Proculla a ostatní tajně probrali realizaci Ježíšovy kvazipopravy a "zmrtvýchvstání". Zároveň budovali alibi pro Piláta, kdyby se něco provalilo : všechno by vzal na sebe ten Ježíšovi oddaný centurion Longinus (a nechal by se za to i zabít, což by jemu nevadilo: jakožto mučedník by přišel do Nebe).
    Pilát by tak mohl tvrdit, že o ničem nevěděl .

Velitelem popravčího oddílu ustanovil Pilát samozřejmě kristova stoupence Longina, aby zajistil, že se Ježíšovi nestane nic zlého (kdyby jej chtěl sprovodit ze světa, asi by jmenoval velitelem popravy nějakého Kristova nepřítele).

Na Ježíše i další dva odsouzence potom naložili kříže (resp. břevna), ať se s tím sami vláčejí na popraviště Golgotu. Ježíš byl ovšem oslabený, nevyspalý a Proculliným "anestetikem" omámený - takže záhy pod těžkým křížem klesl k zemi (a později ještě dvakrát).

Účastníkům spiknutí za záchranu Krista však pomalost postupování nikterak nevadila - ba právě naopak : čím později dorazí na popraviště, tím kratší dobu nebožák bude trpět na kříži a tím snadnější pak bude jeho záchrana.
    Ovšem když nakonec úplně vysílený Ježíš v tom vedru zůstal bezvládně ležet pod křížem, Longinus odchytil jednoho silného diváka (k jeho ochotě patrně přispěl napřažený meč) a přiměl ho nést kříž místo něho.

Na Golgotě dostal Ježíš zase ten omamný nápoj, aby při ukřižování netrpěl. Divákům (a špehům velerady) Longinus namluvil, že je to jenom "ocet": nekvalitní víno, které si vojáci vzali s sebou a v tom horku zoctovatělo.

Po nějaké době na kříži, působením slunečního žáru, ztráty krve a účinků toho hypnotika na Ježíše přišly mrákoty. Začal něco nesrozumitelně vykřikovat - někteří mysleli, že volá proroka Eliáše, jiní zas, že říkal "Bože, proč jsi mne opustil !" - patrně už v těžké depresi.
    Pak zavolal "žízním"  a Longinus namočil houbu do utišujícího nápoje, nastrčil na yzop a podal k Ježíšovým ústům. Po nasátí Ježíš vykřikl : "Dokonáno jest . Bože, do tvých rukou odevzdávám svého ducha."   a upadl do bezvědomí (omámení) hlubokého jako smrt.

Další odsouzenci ještě žili  a proto vojáci, aby uspíšili jejich smrt, jim sochory zpřeráželi kosti, takže zanedlouho zahynuli . V předvečer Pesachu totiž museli být odsouzenci sňati z křížů, aby pohled na jejich nečisté mrtvoly nehanobil největší židovský svátek.

Je samozřejmé, že na Longinův příkaz vojáci Ježíše nedorazili - ostatně ten už vypadal jako úplně mrtvý. A když jeho nepřátelé protestovali, že za tak krátkou dobu nemohl zemříti (neměl žádná smrtelná zranění) , vzal Longinus kopí a bodl mu je do těla, aby ho jako "dobil".

Z Ježíše vytekla krev a voda ; velitel Longinus pak autoritativně prohlásil, že to je důkaz, že je už mrtvý a začíná se rozkládat (jako hlavní argument pak nařídil vojákům vytasit meče). Reptalové zmlkli a poprava skončila, protože už nastával večer - kvůli nastávajícímu svátku bylo nutné exekuci rychle ukončit.

Potom hodili mrtvoly zločinců do společného hrobu a zasypali hlínou - ovšem Ježíšovo tělo pečlivě zabalili do jemného plátna napuštěného léčivým balzámem, což zastavilo krvácení.
    [Důkazem je Turínské plátno, na kterém jsou vidět krvavé skvrny v místech Ježíšových ran, které svědčí o tom, že v něm byl zabalen živý člověk - mrtvola totiž nemůže krvácet. Ovšem nejsou příliš veliké, což svědčí o tom, že zraněný úplně nevykrvácel. V takovém případě by totiž bylo to plátno krví úplně prosáklé, neboť člověk má v sobě asi 7 litrů krve.]

Vykonali to další Kristovi příznivci : lékař Nikodém a Josef z Arimateje, který navíc poskytl svoji vlastní hrobku, kam ho pak uložili. Jelikož to byli členové církevní velerady, kteří dobře věděli, že v předvečer nastávajících židovských svátků mají přísně zapovězeno dotýkati se nečistých mrtvol, podávají tak nepřímé svědectví o tom, že Ježíš vlastně žádnou mrtvolou nebyl.

Potom byl vchod hrobky zakryt těžkým balvanem - nebyl tedy těsně uzavřen (jako normální hrob) a dovnitř mohl proudit vzduch (aby se Ježíš neudusil) - a před ni postavena vojenská stráž.

6. JIDÁŠ NEBYL ZRÁDCE, ALE OBĚŤ

Pod rouškou noci dopravili spiklenci Ježíše do Pilátova paláce, kde se ho ujal jeho osobní lékař . A později předložili Ježíšovým učedníkům tu známou legendu o Zmrtvýchvstání, popsanou v Evangeliích...

To bylo potřebná pro vysvětlení absence Ježíšovy mrtvoly : nikdo se nesměl dozvědět, že ukřižování přežil a Pilát všechny pěkně podvedl. Židé by se začali bouřit a Kaifáš už oprávněně žalovat v Římě na Pilátovu věrolomnost.

Apoštolové zůstali na pochybách, dokud se jim nezačal zjevovat sám Ježíš . Toho se podařilo spiklencům postavit zas na nohy, takže mohl úlohu zvěstovatele "zmrtvýchvstání" převzít sám.
    Byl ovšem ještě trochu slabý a značně bledý (není divu po takové ztrátě krve), čehož si učedníci často všimli (někdy ho ani nepoznávali) - považovali to však za doklad jeho duchovnosti.

Vše tedy nakonec dopadlo dobře - až na nešťastného Jidáše :
Ten, stejně jako všichni ostatní apoštolové, samozřejmě o riskantním podvodu s falešnou popravou nesměl nic vědět (do plánu bylo z bezpečnostních důvodů zasvěceno minimum spiklenců). A stejně jako všichni ostatní si myslel, že Ježíš na kříži opravdu zemřel.
    Protože však, na rozdíl od ostatních, měl sám lví podíl na Ježíšově zatčení a předvedení k fatálnímu soudu sanhedrinu - tak se Jidáš domníval, že má také hlavní vinu na Mistrově odsouzení a popravě.

To však nebyla pravda, jak už bylo vysvětleno : hlavní podíl měl Ježíš sám ; Jidáš byl jenom jeho nevědomým asistentem . Byl však příliš citlivý a měl Ježíše příliš rád - sebeobviňování vyústilo až ve zkratové jednání : v zoufalství nad tím, že milovaný Mistr zemřel vlastně jeho vinou, se oběsil.

  POZN.: T.zv. Jidášský polibek nebyl falešný, ale upřímný (!)
Totiž Jidáš byl přesvědčen, že Kristus díky svému charismatu získá na svou stranu i židovskou veleradu (a možná se stane dokonce veleknězem) . A ani ve snu ho nenapadlo, že se Ježíš posléze nechá ukřižovat - přece ho za Kaifášem sám poslal (po Poslední večeři slovy: "Jdi a učiň, co máš udělat").
    Takže mu polibkem přátelství dal najevo, že oddaně splnil úkol...

7. SEDM KROKŮ NA KŘÍŽ ...

To se povedlo naprosto dokonale : všichni apoštolové byli přesvědčeni, že Ježíš, popravený na kříži, pak opravdu vstal z mrtvých . On sám se s nimi potom několikrát setkal ("zjevil"), aby je v tom utvrdil. A přesvědčil je tak důkladně, že se stali jeho fanatickými následovníky  a nakonec také všichni pro křesťanství obětovali i život...

Svým stoupencům se Ježíš "zjevoval" tak často, až jeho nepřátelé pojali podezření a chystali se ho polapit a definitivně s ním skoncovat (samozřejmě by ho už nehnali před žádný soud, ale rovnou na místě zapíchli). Pilát se to ovšem díky svým špehům dověděl a s Ježíšem se dohodli, že musí z Judeje zmizet ; jinak ohrozí svůj život a Pilátovu kariéru (jeho nepřátelé by toho podvodu s kvazipopravou jistě náležitě využitkovali).

Sám Ježíš také už pochopil, že tady mu pšenka nepokvete - inu, nikdo není doma prorokem - a rozhodl se pro své nové učení hledat porozumění jinde (nejlépe asi v Indii, kde pobýval už předtím). Před odchodem ještě uspořádal pro své stoupence velkolepé show - "Nanebevstoupení" - aby je utvrdil ve víře.
  Využil přitom svých znalostí indického kouzlení (zejména bengálské ohně) a Pilát mu asi poskytl pomoc.

POZN. : Pro své Vzkříšení potřeboval Kristus ukřižovat - a toho dosáhl 7 kroky :

1. Brutálně vyhnal kupce z jeruzalémského Chrámu. Tím podráždil m.j. Kaifáše, který dospěl k názoru, že to není neškodný podivín - a je třeba ho odstranit.
2. Při Poslední večeři Ježíš neudal Jidáše jako zrádce (Petr by ho pak "zpacifikoval", aby nešel ke Kaifáši a neinicioval zatčení Mistra).
3. A na konci Ježíš dovolil Jidášovi jít za Kaifášem (ba přímo ho k tomu vyzval). Mohl mu to zakázat a Petr by Jidáši nedovolil odejít.
4. V noci v Getsemanské zahradě Ježíš při zatýkání neuposlechl Petra, aby utekl - do bezpečí v Galileji - Petr chtěl zadržet vojáky.
5. Při soudu Sanhedrinu Ježíš provokoval, že je Synem Božím (aby si "vykoledoval" odsouzení k smrti). Mohl to zapřít a chytře se usmířit s Kaifášem.
6. Ježíš předvedený před krále Heroda odmítl jeho pozvání ke stolu a nabízenou číši vína = přípitek na přátelství. Mohl tak získat azyl u Heroda a pohodlný život v Galileji.
7. U Pilátova soudu Ježíš provokoval, aby si "vykoledoval" ukřižování (věděl, že manželka zakonspiruje i Piláta). Mohl všechna Kaifášova obvinění odmítnout jako lživý náboženský fanatismus - a skeptický Pilát by to smetl se stolu (stačilo Ježíšovo zbičování).

Při každém z těchto kroků se mohl Ježíš snadno vyhnout ukřižování a poté spokojeně žít v rodné Galileji . Neudělal to proto, aby mohl provésti geniální plán "Zmrtvýchvstání" na podporu svého reformátorského poslání.

8. NEBYLO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ - BYLO VZKŘÍŠENÍ

    Správné je to nazvat Vzkříšení - nikoliv Zmrtvýchvstání .
    Ježíš totiž byl Vzkříšen z hlubokého bezvědomí, podobného smrti, do kterého se dostal napitím silného omamného nápoje (připraveného schopnou Proculou), který mu dal soucitný Longinus před i po přibití na kříž . (A možná také autosugescí, které se spolu s léčitelstvím naučil v Indii.)

Navenek zemřel - pro uspokojení Kaifáše - reálně však nebyl mrtvý . [Historicky je doloženo, že v římských dobách byla průměrná délka pobytu na kříži před smrtí 3 dny (účelem nebylo rychlé zabití, ale pomalé děsivé trápení).]
    Ježíš však na kříži strávil jenom několik hodin - takže logicky ani nemohl vstát z mrtvých . Ale byl vzkříšen (patrně později v Pilátově paláci, po odeznění omámení, s asistencí Proculy)...

Křesťanství uspělo až po 300 letech pronásledování . Asi proto, že dokud byl ještě v paměti skutečný příběh Ježíšovy falešné popravy, většina vzdělaných Římanů považovala křesťany za podvodníky a pohrdala jimi.

Teprve až po dlouhých letech pravda o ukřižování upadla v zapomnění (resp. byla potlačena), zvítězila oficiální interpretace "zmrtvýchvstání" - vehementně prosazovaná Křesťanskou církví. Ta přitom zlikvidovala veškeré informace o skutečném průběhu událostí okolo Ježíše a vykládá popsané události zcela jinak, aby posíla své postavení a nalákala do svého lůna co nejvíce naivních oveček.

Každý rok tedy křesťané "vlastnoručně" (na vlastním těle) ukazují a dokazují, že Ježíšovi to krátké ukřižování nezpůsobilo smrt - takže ani nemusel "vstávat z mrtvých", nýbrž se pouze probral z bezvědomí.

Historicky je doloženo, že odsouzenci ve starém Římě viseli na kříži mnoho dní, než zemřeli - poněvadž účelem ukřižování nebylo oběť rychle zabít, nýbrž dlouho ji trápit a ponižovat : kvůli odstrašení potenciálních zločinců . Proto je absurdní tvrzení, že Kristus by zemřel za pouhé 3 hodiny (když neměl žádné smrtelné zranění).

Ovšem vinou bičování a krutostem soldatesky byl strašlivě zubožený a zkrvácený, takže v mdlobách pak vyhlížel jako skutečná mrtvola . Vyvolati tento dojem byl taky hlavní účel Pilátovy intriky a vykonavatel centurion Longinus Ježíšovu "smrt" halasně vyhlásil : bylo zapotřebí všechny Židy přesvědčit, že Ježíš na kříži zemřel.

Aby pak mohl sofistikovaně "vstát z mrtvých" a tím geniálně podpořit své nové učení - což se stoprocentně podařilo...
 

POZN.1.: Ze skutečnosti, že "zmtrvýchvstání" Krista lze vědecky nezázračně vysvětlit - spiknutím Ježíše, Piláta, Proculy, Longina (případně ještě dalších) - však ještě nevyplývá, že Kristus nemohl být i BohoČlověkem . I jako nadpřirozená bytost přece mohl používat normálních lidských prostředků.

Výše uvedeny text proto logicky neznamená vyvrácení křesťanství . (Papež může klidně spát  a autor se nemusí bát Inkvizice.)
    [Vědecké vysvětlení, jak se Kristus mohl narodit BohoČlověkem, je v poslední kapitole 10.]

POZN.2.: A i v případě, že se narodil jako normální člověk, mohl býti posléze - za své zásluhy, svatý život a sebeobětování - po smrti Zbožštěn (= stal se částí Boha) posílen i všemi dobrými křesťany ; viz 10. kapit stránky "Tajnosti Boha".

9. SEBEOBĚTOVÁNÍ , ŽÁDNÝ PODVOD

Jemu samotnému to přineslo jenom strašné utrpení - fyzické i duševní - stejné jako při opravdové popravě (a když pak upadl do kómatu, bylo mu jako by skutečně umřel). A nikdy si nemohl být jist, že se něco nezvrtne (resp. někdo nezradí), a on nakonec přece jen zemře (úplně) - na kříži si už téměř zoufal.

Také před tím v Getsemanské zahradě byl trápen pochybnostmi a smrtelným strachem (až se potil krví)  z uskutečnění svého riskantního a bolestného projektu "neZmrtvýchvstání".

Ale překonal se a udělal ten úžasný dobročin .  Ježíš Kristus byl pravý hrdina a jeho sebeobětování je zářným vzorem pro nejlepší lidi všech následujících věků...

  Hlavní světodějný význam křesťanství je v tom, že zachránilo Evropu (a následně i Ameriku) před ovládnutím Islámem.
    Jednou z 5 základních povinností muslimů je totiž Džihád = svatá válka za rozšíření Islámu . A tomu se muslimové vehementně věnují po celou svou historii - věří totiž, že když padnou ve svaté válce, dostanou se hned do nádherného Ráje, kde každému dá Alláh 66 překrásných panen, které jim splní veškerá přání.

Pročež muslimové bojují statečně beze strachu ze smrti. A jejich víra je účinná - dobyli postupně ohromná území . Leč na křesťanské Evropě si vylámali zuby - křesťané totiž mají obdobnou viru : kdo padne v obraně křesťanství, přijde hned do Nebe, kde ho Ježíš odmění věčnou blažeností. A tak bojují statečně beze strachu ze smrti. A jejich víra je účinná - zabránila dobytí Evropy barbary z Východu.

To mělo veliký kulturní význam : Islám totiž zakazuje zobrazování Boha i všech živých bytostí . Takže potlačuje výtvarné umění - kdyby vládl v Evropě, neměli bychom žádné krásné obrazy (kromě krajinek) a sochy. Islamisti by zničili také všechny antické pmátky ; muzea i galerie by zely prázdnotou. Ani portrétovat lidi a stavět jejich sochy by nebylo možné . [Otázka : A co fotografie, film a televize - existovaly by vůbec ?]

Tohle všechno by platilo i v Americe, poněvadž Islám by ovládl Evropu ještě před jejím objevením. Takže Ameriku by kolonizovali evropani už poislámštění...
    Ale neplatilo by to v Indii a Číně - tam by se Islám asi nedostal. A tam by se mohla volně rozvíjet kultura ; vznikat obrazy, sochy, film i talevize . Celé umění by muslimové totálně nezničili - jen by se přesunulo do Asie.

Další islámské zákazy už tak škodlivé nejsou, i když by se mnoha lidem nelíbily : Zákaz pití alkoholu - aspoň by nebyli opilci a lidé by pili kávu a čaj . Zákaz konzumace vepřového masa - lidi by více jedli ryby a kuřata...

 
Aleš Borek