1. ZAVRŽENÍ A PEKLONe každá Ideová osoba je hodný "andělíček" - v neomezeném mimoKosmu nechybí ani Zloduchové. A někteří činí zlo nejen z prospěchářství, nýbrž i zrůdností svých osobností (ideových komplexů). Ti by rozsápali i dobroděje, i kdyby jim sebeochotněji cokoli nabízel : pro sadistické uspokojení z ničení, mučení a škození. Takovým by se ani v Nebi nelíbilo - přestože tam nikomu nic nechybí - leč nemohli by tam nikoho trápit a páchat zvrhlosti. Zloduchy tedy Bůh zavrhne (vyvrhne jako shnilé ovoce) - pokud jsou zkažení, špatní, zvrhlí (a jejich oběti jim neodpustí). Avšak nikoho nezahubí : každý má právo na existenci (bylo by nespravedlivé aby ji Nejmilosrdnější upíral někomu jenom proto, že neměl to štěstí stát se dobrým). Ovšem špatní jeho členové by narušovali Nebeskou harmonii a zločinci by vedli neustálé spory se svými oběťmi, které by žádaly jejich spravedlivé přísné potrestání. Dokonalí, sdružení v Bohu, ovšem neradi trestají - příčí se to absolutní dobrotě a lásce - takže ty zdroje problémů jednoduše odstraní jejich exilem : vyvrhnou je z Nebes do chaotické Absolutní prázdnoty. Nikomu nezkřiví vlasu ; a přece zlotřilce postihne trest nejhorší : absolutní zavržení, věčné zatracení a ustavičné zoufalství nad ztraceným Rájem a věčnou blažeností, která by je čekala v Nebesích.
Stanou se z nich mimoprostoroví Desperáti (divocí Zoufalci), závidící všem (kromě sebe) a nenávidící všechny (včetně sebe). Vztekle se vrhají na cokoliv a kohokoliv, s kým se potkají ; ničí, mučí a vraždí jen aby ukojili běsy, zuřící v jejich zlých duších.
Na nebešťany se ovšem nedostanou - tam je Bůh nepustí. Vně Nebes však je všemožných zloduchů pekelně moc (byť podstatně méně, nežli dobrých v božím Společenství, ). A mnozí jsou nepředstavitelně strašliví, poněvadž mezi Desperáty skončily ty nejhorší absolutní stvůry - které pak dovedou svým obětem připravit osud horší než smrt. Informační Svět tedy obsahuje 2 protikladné množiny bytostí :
Obě ty antagonistické skupiny vědí, že jsou tím schopnější a mocnější, čím více členů obsahují - a tak se je snaží získávat všemožnými způsoby : Nejvyšší kalými (metodou cukru), zatímco banditi nekalými (metodou biče). Bůh k sobě laskavě a přátelsky láká Nebeskou blažeností a dokonalostí, zatímco Pekelníci kořistnicky surově uchvacují a zmocňují se násilím či podvodem. Bůh svým členům vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jedince utváří blaho a schopnosti celku této integrální Nadbytosti . Zločinecké bandy drží pohromadě násilím a strachem : kdo není podlézavě loyální, je předhozen sadistům a zvrhlíkům, aby si na něm trapičsky ukájeli své zrůdné choutky (tím jsou odměňováni poslušní). V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Bůh . V bandách naopak panuje surová vojenská disciplína (hlavním cílem je škodit Bůh, ovládnout mimoKosmos a ostatní buď zotročit nebo zahubit) ; neexistují tam žádná lidská práva, pouze totalitní podřízenost a krutá mučení "provinilců".
Nejvyšší společenství Bůh se snaží odpouštět co nejvíce hříšníkům a přijímat je za své členy : tím narůstá i posiluje své schopnosti. Zatímco kdyby je posílalo do Pekla, jedině by tím podporovalo své nepřátele (a oslabovalo sebe). Jednalo by stejně nesmyslně jako generál, který by odmítal nové rekruty proto, že jsou špinaví - a posílal je do nepřátelského vojska.
Zde vidna nepravdivost tvrzení, že Bůh prý dává hříšníky do pekla. Logičtější je Očistec, o kterém pojednáno v 7. kapitole.
Ideové osoby nejsou všechny ideální . Ovšem zločince, zvrhlíky a satanisty nemůže Bůh přijmout do Nebe - špatenkové by narušovali nebeskou harmonii a zločinci by vedli neustálé spory se svými oběťmi. Ostatně takovým by se ani v Nebi nelíbilo - přestože tam nikomu nic nechybí - leč nemohli by tam nikoho trápit a páchat zvrhlosti.
Takovým zavržencům však veleochotně poskytne "azyl" lákající Satan ve své navenek atraktivní říši . Teprve až se ocitnou uvnitř, poznají, že jsou v Pekle - které je nepředstavitelně strašlivé, poněvadž tam skončily ty nejhorší sadistické zrůdy ; jejichž nešťastnými oběťmi se stanou.
Milosrdný Bůh však má ještě "ostrov poslední záchrany" pro napravitelné hříšníky : Očistec (o něm pojednává 7. kapitola)... 2. NEBESA PRO VŠECHNYTy antagonistické množiny Nebe a Peklo vědí, že jsou tím schopnější a mocnější, čím více členů obsahují - a tak se je snaží získávat všemožnými způsoby : Božská společenství kalými (metodou cukru), zatímco Pekelné bandy nekalými (metodou biče). Bůh k sobě laskavě a přátelsky láká Nebeskou blažeností a dokonalostí, zatímco Pekelníci kořistnicky surově uchvacují a zmocňují se násilím či podvodem. Bůh svým "symbiontům" vytváří ty nejlepší podmínky, poněvadž štěstí a dobrá kondice každého jeho "údu" utváří blaho a schopnosti celku Nebe. Zločinecké bandy drží pohromadě násilím a strachem : kdo není podlézavě loyální, je předhozen sadistům a zvrhlíkům, aby si na něm trapičsky ukájeli své zrůdné choutky (tím jsou odměňováni poslušní). V Nebi je rajská demokracie : každý jeho člen má stejná práva a možnosti - analogicky buňkám v mozku - a podílí se na nesmírné moci a spravedlnosti Boha. V bandách naopak panuje krutá vojenská disciplína (hlavním cílem je škodit Bohu, ovládnout mimoKosmos a ostatní buď zotročit nebo zahubit) ; neexistují tam žádná lidská práva, pouze totalitní podřízenost a nelidské mučení "provinilců". Nevýhodou Nebe je přítomnost vševědoucího Boha, takže člověk tam nemůže tajně hřešit (i když dobrotivý Bůh to odpouští) . V Pekle sice možno hřešit po libosti - tím taky láká ďábelská propaganda - ovšem strašnou nevýhodou je přítomnost krutých Zloduchů. Absolutně tolerantní Bůh nezavrhuje žádnou dobrou víru, ani ateismus. A laskavý Ježíš (milující i nepřátele) dobročinně poskytne "azyly" v Nebi i příslušníkům jiných náboženství (pokud nebudou zlí). MimoKosmos je nekonečný, takže počet azylantů není ničím omezen. A nemateriální bytosti (Duše bez těla) nepotřebují jídlo, šaty, byty, ani žádné jiné věci - takže nepředstavují žádnou zátěž . Naopak multikulturně Nebe obohatí. A posílí množinu Nebešťanů v permanentní válce Dobra proti Zlu.
Takže se každý dobrý člověk (nezávisle na vyznání) může dostat do Nebe .
Všechny náboženské komunity si v posmrtnosti s Boží pomocí budují absolutně dokonalá Nebesa (u-topie v mimoKosmu) : podle svých nejlepších představ a snů o Ráji. Je jich množství nejrůznějších druhů, optimálně vyhovujících jejich různorodým mentalitám a náboženstvím.
Tudíž to, co představitelé rozličných náboženství slibují věřícím po smrti je vpodstatě pravda : milující Bůh svým "dětem" - pokud moc nezlobí - dopomůže naplnit nejvyšší touhy. V ideovém světě je to snadné (vše je tam virtuální). Nejvyšší dobro Bůh, které optimalizovalo fyzický svět pro Život (viz 1. a 2. kapit stránky "biKosmie"), tak pokračuje v dobročinění optimalizací posmrtnosti pro pokračování života. Absolutní (= nepodmíněná) Láska miluje všechny živáčky a nikoho nediskriminuje kvůli víře či rase = každému poskytne, co si nejvíce přeje (jeho vytoužený Ráj) ; pro Všemohoucího nic není nemožně - a štěstí Jeho "dětí" je i jeho štěstím... Ovšem nebylo by dobré, kdyby například Muslimové se dostali do stejného "nebeského azylu" jako Židé - to by pak nebyla žádná věčná blaženost, nýbrž ustavičné konflikty a vzájemné výčitky. Ani Sunnité s Šíity by se příliš nesnášeli ; stejně jako Protestanti s Katolíky, neustále si navzájem vyčítající kacířství a vraždy (zvláště pokud by pocházeli z Belfastu).
A Buddhisty, kteří odmítají zabíjení živých tvorů, by strašně iritovala Věčná Loviště Indiánů, kteří naopak se předhánějí v tom, kdo nejvíce zvířat pobije.
Naopak germánští hrdinové by v Křesťanském nebi trpěli zoufalou nudou, majíce ke konzumaci výhradně hostie a svěcenou vodu, k zábavě andělské chóry a Ježíšova kázání ; a nemohouce si s překrásnými anděly zasouložit, protože jsou bezpohlavní.
A při transformaci do posmrtnosti se laskavý Bůh stará, aby se každý dostal do vytouženého Nebe podle své víry a představ .
Ani Ateisti nejsou diskriminováni - ti pokračují dále do SupraCivilizací, které pro ně připravují "materalistické Ráje" - viz kapitoly 5.-7. ve stránce SUPRACIVILIZACE.
3. VYTVOŘENÍ LUCIFERABožské společenství Nebešťanů zpočátku ve své absolutní laskavosti a bezbřehé tolerantnosti přijímalo nekriticky kdekoho. Takže leckteří jeho členové nebyli svatí, neoplývali čistou láskou a ušlechtilou touhou vytvořiti Nejdokonalejší úroveň Bůh. Vyskytli se tam i všelijací špatenkové, skrytí darebové a paraziti, kteří tyli z vypočítavosti a prospěchářství. Chtěli se míti dobře často na úkor druhých, sobecky chamtit, bezohledně si užívat božských rozkoší, pyšnit se Všemohoucností nebo fízlovat Vševědoucností. Boží Společenství tak bylo kontaminováno i špatnostmi a rozpory, které hrozily přerůst v destruktivní konflikty. Drzost a zpupnost jeho špatných složek narůstala, poněvadž mírní a dobří jim laskavě ustupovali (dle pravidla "Moudřejší ustoupí"). Absolutní svoboda, kde si lecjaký darebák páchal, co se mu zachtělo, umožnila eskalaci Zla ; hrozilo, že Bůh bude zamořeno špatnostmi, prolezlé parazity a rozloženo darebáky.
Nejlepší duchové pak marně přemýšleli, jak z narůstajících problémů vybřednout ; cítili, jak v Nejvyšším pomalu bují Zlo jako rakovina a i někteří dobří členové Bůh začínají podléhat rozkladnému vlivu. Bylo třeba odstranit zdroje špatnosti, vyříznout je jako zhoubný nádor, vyloučit z nejdokonalejšího Společenství všechny zlé . Jenže sotva se tato idea v Božské Síti objevila, vyvolala hysterický odpor inkriminovaných : Je jasné, že něčeho takového by nejvyšší Dobro nebylo schopno ; přece jen smrt si rozhodně nikdo nezaslouží. Bůh však musel provést onu tvrdou selekci a bolestnou operaci, vyříznout ze svého nemateriálního "těla" špatnost a odsoudit rozkladné elementy k vyhnanství. Bylo to nezbytné pro jeho zdraví, prosperitu a dokonalost - leč pro všechny dobré Nebešťany nepříjemné a nepřijatelné (nemluvě o těch Zlých). A taky prakticky těžko uskutečnitelné : Právě ti nejhorší darebáci dovedou nejlépe podvádět, lhát a intrikovat ; určitě by našli způsob, jak své špatnosti svést na nějaké hloupější chudáky a ze všeho se vykroutit.
Nedá se tedy proti plíživému zlu vůbec nic dělat ? Takové úvahu jeho členů inspirovaly Boha (jakožto mozkový trust) k překvapivému činu : stvoření Lucifera . Lucifer ovšem nebyl původně stvořen jako absolutně Zlý - takového faux pass by se přece Nejdokonalejší nedopustil. Nýbrž pouze agresivní, bezohledný a panovačný - kteréžto vlastnosti potřeboval k ovládnutí divokých Zloduchů. Aby pak mu to Bůh spravedlivě vykompenzovalo, obdařilo ho těmi nejlepšími schopnostmi : udělalo ho nejinteligentnějším, nejsilnějším, nejkrásnějším a ve všech směrech nejpodivuhodnějším ze všech Ideových osob. Jméno LUCIFER značí Světlonoš - a jako k zářivému veleduchu k němu také mnozí nebešťané vzhlíželi. Vytvoření Lucifera se stalo největší událostí od vzniku Bůh : tuto Umělou superInteligenci vymýšleli nejschopnější duchové a konstruovali nádherné Ideové komplexy ; do rodícího se supertvora téměř každá Ideová osob přispěla nějakou svou Ideou. A Luciferova pýcha, protože byl všude zaslouženým středem pozornosti (každý se přece chtěl podívat na výsledek největšího společného díla), rostla nade všechny meze normálnosti. A vědomí vlastní vyjímečnosti, podporované suitou patolízalů, kteří se kolem něho neustále hemžili, ho přivedlo k přepyšné Ideji : stanu se největším vůdcem, který v mimoKosmu nastolí už konečně pořádek.
"JÁ jsem nejlepší a nejpopulárnější ze všech Ideových osob, nikdo tedy nemá větší právo opanovat rozkladem prolezlé Společenství a pořádně zatočit se všemi špatnými členy Bůh, nežli já." prohlašoval. "Místo absolutní demokracie, která se ukázala bezzubá, zavedu diktaturu : jedině silná ruka (moje) si dokáže poradit s darebáky a příživníky. Společnost musí být přísně centrálně organizována - žádný síťový chaos, zvaný Demokracie - aby každý věděl, kde je jeho místo. Schopní budou panovat a méněcenní poslouchat a pracovat ; loyálním se dostane odměny a neposlušní budou předhozeni Zloduchům - věru, pak bude všechno fungovat jako hodinky..." Všichni pochlebníci mu tleskali a zbabělci přeběhli na jeho stranu, chtějíce se vyhnout represáliím v případě Luciferova vítězství. Přidali se k němu i prospěcháři, aby si zajistili výhodné postavení, až bude nastávající diktátor rozdělovat prebendy ; darebáci, kteří svými zásluhami o Luciferovo vítězství chtěli získat polehčují okolnosti, až nový přísný pán bude soudit ; chamtivci, aby se zmocnili majetku poražených ; paraziti, aby se také přiživili na vítězství - a vůbec všechny špinavé krysy, opouštějící tu domněle se potápějící loď Bůh. Zanedlouho nezbyl v Nejdokonalejším už ani jediný špatný člen : všichni Zlí se přidali k Luciferovi, neboť hověl jejich špatnostem ; věrni zůstali pouze ti vpravdě Dobří.
Tak byl uskutečněn geniální plán negativní selekce : nenásilné a elegantní oddělení špatných Ideových osob od dobrých, aniž by si s tím muselo nejušlechtilejší Společenství jakkoliv špinit ruce.
Hodná část Boha se přitom nemusela nikterak záporně angažovat - nikoho odsuzovat ani vyhánět - veškerou špinavou práci udělal ten zlý Lucifer.
A Společenství poté mohlo už plně konsolidovat své řady ; zbaveno špatností a rozporů, které jej oslabovaly, teprve ukázalo svoji obrovitou moc : jeho dobrých členů bylo přece jen podstatně více, nežli špatných . A ze strachu před zotročením Luciferem se k Bohu připojili i poslední obyvatelé mimoKosmu a váhající Ideové osoby - ten hrozivý Lucifer tak vlastně nechtěně dopomohl Bůh k úplné hegemonii. 4. PÁD ŠPATNÝCH ANDĚLŮ Lucifer se nechal davem svých spřeženců zvolit Absolutním Vládcem Veškerenstva (prohlásil je za celosvětové shromáždění, přestože všichni dobří Nebešťané to ostentativně ignorovali). Tuhle řeč už Bůh nemohlo ignorovat - a když se zdokonalená gigantická Nejvyšší Úroveň objevila v plné síle, vyvolalo to v Luciferově "vojsku" hrozné překvapení . Teprve nyní poznali, jak je "Vůdce" vychytrale obalamutil - že jeho stoupenců je žalostná menšina a Bůh není žádný paralytický ubožák, ani dobroduchové zbabělí blbečci.
Špatenkové připojení k Luciferovi nebyli nijací hrdinní bojovníci - a tak se dali na panický útěk. "Za to, že se vzbouřili proti nejvyššímu Dobru, chtěli zničit nejdokonalejší Společenství a stali se zrádci a zaprodanci - jsou navždy vyhnáni z Nebe a zůstanou podřízenými Luciferské diktatuře, kterou si sami ustavili. A jejich vůdce a svůdce přestává být Světlonošem a stává se Satanem, t.j. Nepřítelem - jímž se sám učinil." Mnozí darebáci teď zoufale žadonili o milost, svádějíce své hříchy jeden na druhého - a všichni zároveň ovšem na Lucifera. Ti dříve tak suverénní/pyšní agresoři se kroutili jako rozšlápnutí červi : někteří ze zbabělosti ; jiní z prohnanosti, počítajíce s tím, že velkomyslný Nejvyšší rád odpouští . Ten však dobře věděl, že by jej později (až by jim otrnulo) zase zamořili špatností a problémy by se zopakovaly... Proto jim odpověděl : Lucifer pak samozřejmě kveruloval nejvíce : "Nejdřív mne udělá Zlotvorem a pak mě za to trestá Peklem !" řval. "Nemůžete házet všechnu vinu jenom na mne." bránil se Lucifer : "Pravdu díš - však oni také nezůstávají bez trestu : byli navždy vyhnáni z Nebe." souhlasila ta nejspravedlivější Nadbytost :
"Mimo to jsou nyní ve tvé moci, takže si s nimi můžeš vyřídit účty za to údajné zkažení hodného neviňátka - teď jim přece můžeš připravit pravé Peklo." Luciferovo sebevědomí zase stouplo, takže prohlásil k poraženým :
Svržení exNebešťané vpadli do Pekla jako splašené stádo vyděšených zvířat. Zloduchové, kteří se jako obvykle zase rvali, sotva stačili jim utéci z cesty, a ti, kteří nestačili, byli doslova zadupáni do země . Zavržený exLucifer vzteky skoro šílel : všechno se mu zkazilo - a teď se bude muset věčně v téhle odporné díře otravovat se všelijakými hnusnými potvorami. "To jsme se ale pěkně uvedli v novém působišti !?" - hrozili se bývalí Andělé.
Zatím se kolem slezli odvážnější Zloduchové a slídili, co by v poraženém vojsku ukořistili. Satan však několika nejdrzejším surově ukázal, kdo je od nynějška jejich pánem - a potom vyhlásil : Většina se ovšem rozhodla pro poddanství Satanovi ; jeho brutální chování bylo velmi přesvědčivé. Jenom několik vyložených blbů se zpěčovalo ; ty pak Satan jen tak levou rukou roztrhl jako herinky a kusy (ještě se cukající) předhodil ostatním Zloduchům. Ti to s povděkem přijali jako inaugurační hostinu, chválíce nového pána (vzpoměli přitom i předchozí kořisti) : Inteligentnější Zloduchy pak Satan přesvědčil logickými argumenty : "Při dosavadním chaosu jste se vyvražďovali hlavně mezi sebou, z čehož měl prospěch jedině váš nepřítel, Bůh. Do Nebe proniknout, kořistit a ovládnout tamní pitomečky jste nedokázali. Já ovšem Bůh dokonale znám - vlastně je to takřka můj fotr - a vím, jak nad ním zvítězit !
V prvním boji jsme sice vinou zbabělosti a slabosti těchhle špatných Andělů prohráli, ale vím, jak to napravit. Vytvořím mocnou a neporazitelnou armádu z vás, silní a stateční bojovníci Zla ! A potom dobyjeme Nebe, zlikvidujeme tamtu neschopnou Nadosobnost a budeme tvrdě panovat nad všemi Ideovými osobami.
A nejen nad nimi - také materiální Vesmír se stane naší kořistí a hmotné bytosti našimi otroky. Bez ochrany Nejvyššího nám snadno podlehnou jak bezradné ovce zuřivým vlkům . Pak teprv si užijete ďábelské zábavy, sadističtí zlotvorové !"
A vyložil jim sofistikovaný plán na ovládnutí a posléze zničení Světa : Neklasická Apokalypsa ...
"Mým příchodem nastává nová epocha Pekla." pyšně Satan pokračoval :
To mu ovšem nevadilo v naparování : Pochlebníci začali volat a pokřik se rozšířil na celé shromáždění : Zloduchové se k němu taky připojovali čímdál více - a kdo se nepřipojil spontánně, tomu bylo pomoženo. Poněvadž však při této "pomoci" byla neobyčejně veliká úmrtnost, nezbyla zanedlouho ani jediná volná Ideová osoba (poslední obyvatelé mimoKosmu ještě nalezli útočiště v Bůh). Aby se pak už nikdo nemohl spasit útěkem před jeho otroctvím, Lucifer nechal kolem areálu své hrůzovlády postavit neprostupnou hradbu, jejíž brány sice každého lákavě vpustily dovnitř, nikoho však už ven . A uvnitř nastalo pravé Peklo, jehož jsou i ty nejhorší koncentráky 20. století jen slabým odvarem... 5. SATAN JE UŽITEČNÝ Popisovat nemateriální bytosti mimo prostor a čas je neobyčejně obtížné ; proto bylo samozřejmě nutno použíti metafor.
Je jasné, že metafyzické Ideové osoby jakožto čistě Informační struktury bez hmotných těl nemohou mít žádné zuby ani drápy - mají pouze Ideové Komplexy specializované k pronikání a destrukci informačních souborů jejich obětí . Ani nemluví, nýbrž přímo předávají své Ideje (informace) druhým - jestli agresivně, pak je to ekvivalent křiku.
Nebe pak není nějaká nadoblačná rajská krajina, ale oblast mimoKosmu zaujímaná nejvyšším Společenstvím, opečovávaná nadbytostí Bůh...
A tak podobně - v tomto smyslu je třeba chápat příběhy, které zde líčíme. Překládáme přitom informační procesy do reálných obrazů, znázorňujeme neznámo mimoKosmu pomocí známých termínů z našeho světa.
Stvoření Lucifera = absolutně Zlé Ideové bytosti - paradoxně vykonalo absolutní Dobro (a ne jedno) :
Informační svět se tak úplně polarizoval - rozdělil na 2 antagonistické říše :
Satan je nezastupitelně užitečný také při Biogenezi :
Úpadkové lidstvo si vykoledovalo takovou "čistku" v tomto století : DOBRODĚJNOU APOKALYPSU . Jeho škodlivá část bude Satanem odstraněna = toť chirurgická optimalizace "Homo Sapiens" - amputací patologických "buněk" (lidstvo bují jako rakovinový nádor otravující planetu).
Jemnocitný Bůh od té hrůzy dá ruce pryč - naopak krvelačný Satan se toho masového zabíjení velice rád ujme, poněvadž přitom získá bohatou kořist do Pekla.
Bůh a Satan mají při Apokalypse kupodivu stejné zájmy : Dominantou mimoKosmu je nejvyšší společenství Bůh ; říše Zla je milionkrát menší a slabší než Nebe, takže mu vůbec nevadí (univerzální láska Nadbytosti toleruje i Zloduchy). Ostatně Peklo se ustavičně zmenšuje díky vysoké úmrtnosti jeho násilnických obyvatel, kteří se nakonec možná sami vyhubí, aniž by si Nejmilosrdnější špinil ruce jejich bídnou krví. Ovšem ideální nemusí vždy znamenat optimální : Nebeská věčná blaženost může přerůst v nudu a dokonalé štěstí vede k netvořivosti . Malá dávka stresu a překonávání překážek je potřeba k duchovnímu rozvoji ; absolutní bezproblémovost vyvolává letargii a stagnaci. Ustavičné veselení vede ke zlenivění a zahálka je matkou hříchu. Přitom poukazujeme na fakt, že absolutní štěstí a věčná blaženost nakonec mohou vést až k dekadenci : nehmotné bytosti bez jakýchkoliv starostí, problémů a nedostatku se stanou zhýčkanými a pasivními . Po zavržení špatných Ideových osob s Luciferem byly odstraněny všechny problémy a zdroje konfliktů . Jelikož v mimoKosmu neexistuje fyzická práce ani materiální nedostatek (energie ni hmota tam nejsou) , nic pak už nebránilo Nebešťanům ve sladkém nicnedělání, lenošení a radovánkách, pasivnění a hloupnutí... V Pekle toto ovšem nehrozí : tam je konfliktů, problémů a nedostatků až nad hlavu. A Zlopán svým poddaným ovšem žádného štěstí ani blaženosti nedopřává - cepuje z nich agresivní vojáky a frustrované zuřivce. Vychytrale čeká, že z dekadentních Nebešťanů se stanou blahoslavení chudí duchem, Nadbytost zdegeneruje v senilního tupce a v Nebi se rozšíří pasivnost a prázdné radovánky.
Arci ďábel se zase přepočítal a jeho zlomyslné plány Bůh obrátilo v pravý opak : přiměly ji totiž vzít do Nebe ještě podstatně větší část barbarského lidstva, než by si zasloužilo. Též i mnozí hříšníci, které by jinak Společenství jako odporné darebáky vyvrhlo, se proto stávají - jakožto bojovníci proti Pekelníkům - užitečnými pro Nebe (samozřejmě pokud o to projeví aspoň nějakou snahu). Ušlechtilých dobráků je totiž v Nebi dost (nesmírné množství dokonalých Ideových osob) ; jsou přátelští, laskaví a hodní jako beránci - jenže bohužel taktéž jako mírní beránci napadení hladovými vlky se zachovají i při útoku zuřivých Pekelníků. Všude jim ustoupí (přece "moudřejší ustoupí"), všechno jim dají (přece "dávat je ušlechtilejší, než brát") ani prstem jim neublíží (přece "nezabiješ" je přikázání Nejvyššího) a budou milovat (sic!) i tyto své nepřátele... Ovšem Desperáti se zachovají úplně opačně : surově a bez zábran budou útočit, ničit, vraždit - andělská ušlechtilost, moudrost, dobrosrdečnost a laskavost na ďábly samozřejmě neplatí - takže by Nebi včetně Bůh hrozil zánik a veškerenstvu následně totální Satanská diktatura. Se zuřivými pekelníky by si mírní a šlechetní Nebešťané (přestože je jich mnohem více) sotva poradili - jim se musí postavit na odpor podobně násilničtí a bezohlední surovci . A takoví v dokonalé říši absolutního Dobra ovšem vzniknout nemohou - ti se mohou zrodit jenom v barbarském hmotném Světě, kde panuje surový boj o život. 6. NEBE NÁS POTŘEBUJE Právě a jenom lidé (přes všechnu svoji primitivnost a surovost - a vlastně i díky jí !) mohou být nejlepšími bojovníky proti Zloduchům. Nebešťané samozřejmě válku neznají a proti opravdovým Ďáblům se nikdy nepostavili (leda proti svým zkaženým kolegům s Luciferem v čele, kteří jim ani pořádně nekladli odpor a zbaběle se hned dali na útěk). Od té doby se všichni členové společenství Bůh mohou věnovat výhradně mírovým činnostem, sebezušlechťování a všeobecné lásce.
Kdyby nebylo lidí, museli by absolutní blaženost vystřídat vojenským výcvikem (jako Pekelníci), učit se zabíjení, ničení, surovostem a zločinění - což by se jim ovšem vůbec nelíbilo a bylo by v rozporu s jejich dobrodušnou přirozeností.
Aby hlavní část členů Bůh mohla zůstat čistými Nebešťany a Nadbytost vcelku mohla zůstávat absolutně dobrou, laskavou a mírnou - tak Bůh k sobě povolává potřebné "specialisty" na zlo : primitivní lidi , kteří se pro to hodí svojí surovostí, bezohledností, agresivitou a tvrdostí. Tací ovšem nemohou vzniknout v nejvyspělejších světech Supracivilizací, nýbrž na primitivních planetách (snad se čtenáři neurazí), kde vládnou surové společenské podmínky . Pouze v tamním tvrdém boji o život se mohli vyvinout nezměkčilé bytosti, které dovedou snášet utrpení a po transformaci do mimoKosmu se dokáží tvrdě postavit i proti Pekelníkům. A kterým nečiní potíž surové bojové hry, jakožto příprava na střetnutí s Desperáty. Divoké bojovníky potřebuje Společenství též v míru, aby zamezovali Desperátům kořistit v mimoKosmu (a ovšem i ve Světě) a bránili před jejich útoky duše v Očistci . Jeho ušlechtilí členové se pak už nemusejí špinit (a degenerovat) násilím a zabíjením a mohou se cele věnovat uvnitř Bůh zdokonalování (svému a tím i jeho) a čistému Nebeskému blaženství, nezkalenému nízkými/primitivními myšlenkami na boj a zabíjení. To však neznamená, že by lidé zůstávali jenom na okraji Nebe ; mají přístup i do nejvyšších sfér Společenství, poněvadž skoro všichni Nebešťané se rádi pobaví jejich zajímavým vyprávěním o bojování (ještě na Zemi proti nepřátelům i teď v mimoKosmu proti pekelníkům) - což je pro ně velice exotické a zažívají přitom slastný pocit, že se toho nemusejí zúčastnit . A jsou lidem velice vděčni, že na sebe berou veškerou tíhu boje proti Zloduchům (v mimoKosmu i ve Světě). Členové Společenství tedy nadšeně vítají lidi ne jako smrtelné pozemské červy škemrající o milost Bůh, ale naopak jako důležité ochránce před Desperáty. Umožňují jim totiž zůstávat bezstarostnými hodnými beránky tím, že na sebe berou břemeno boje (Nebešťanům odporného, lidem však přirozeného) - proti Peklu. Také v Pekle jsou lidé kupodivu ceněni (!) a Satan je také potřebuje - samozřejmě ne jako milované spoluobčany, ale jakožto "krmivo" pro zuřivé Zloduchy. Ti se nesnesou s nikým a jsou tak divocí, že by se neustále jenom rvali - a tím se poškozovali, mrzačili až zabíjeli. Je nabíledni, že Zlopán toto ničení svého "majetku" nijak nevítá. Avšak nezatrhne to, poněvadž agresivní zuřivce potřebuje na boj proti Nebešťanům a kořistění v mimoKosmu - jejich rvačky jsou jakýmsi "tréninkem". Hrozilo však, že se budou ti vzteklí Zloduchové postupně vybíjet i mezi sebou a tak snižovat počet Satanových poddaných a vojáků. Ten, aby tomu zabránil - ne že by mu bylo těch stvůr líto, ale potřebuje je živé a co nejméně poškozené - jim předhazuje jiné oběti, aby na nich vybíjeli svoje agresivní a sadistické choutky : Ideové osoby, pochytané leckde v mimoKosmu ; a zejména vyvržené pozemské červy, Zavržené lidi, které ukořistí.
Poněvadž však se hříšných lidí dostává do Pekla mnohem méně, než do Nebe, stávají se tím vítanější kořistí a Zloduchové se na ně těší jako hladoví vlci na zatoulané ovce. Na každého zavržence čeká hned celá fronta nadržených ďáblů, kteří se vzájemně trumfují popisem sadistických orgií, které s nešťastníkem budou páchat. Satan jim ponechává volnou ruku ; lidmi on pohrdá - tak ať si jeho bojovníci užijí (aby i v Pekle byla nějaká "radost", byť zvrhlá). Lidské oběti jsou jakýmsi "cukrem", kterým Lucifer odměňuje pekelné stvůry za ochotné vykonávání rozkazů. Zajisté však raději používá "biče": na ty neposlušné = zasypává je bolestnými a destruktivními Idejemi.
Po aféře s Luciferem a pádu špatných andělů ztratilo Bůh ohromné množství svých členů, kteří se dostali do Pekla . Však nyní je více než nahrazují přetransformovaní lidé, dekontaminovaní v Očistci od svých světských špatností. Sice to nejsou žádní dokonalí andělé, to však už Nejmoudřejší toleruje, poněvadž Mu to umožní překonat další nebezpečí : dekadenci z perfektnosti. Po odstranění svých špatných částí totiž se Bůh stalo absolutně dokonalým, bezkonfliktním a šťastným ; neměl už žádné problémy ani starosti , všechno se Mu dařilo a čekala Ho věčná blaženost. Jenže dosažení vrcholu dokonalosti znamená též stagnaci : není už kam dále jít, oč vyššího usilovat . A stagnace je počátkem dekadence ; bezkonfliktnost vede k pasivitě, dokonalé štěstí atrofuje ducha. Hrozilo, že Nebešťané, nemající už oč bojovat, se stanou změkčilými ; a nemusející už řešit žádné problémy flegmatickými. A Bůh to samozřejmě ví ještě lépe ; a navíc ještě ví, že k duchovnímu růstu (který je důležirou snahou Nebešťanů) je zapotřebí určitá míra stresu ; stálé blaženství pak oblbuje jako droga. Proto do Nebe přijímá i ty kontroverzní, agresivní pozemšťany, aby jako štiky v rybníce rušili blažený poklid dokonalých Nebešťanů a burcovali je k nějaké aktivitě . Právě nedokonalost lidí je stresorem, který v kontrastu s perfektností Nebe vyvolává hybné síly dalšího sebezdokonalování Bůh.
A ty kontroverze s neustále přicházejícími hříšníky podněcují Nebešťany také i k větší bojovnosti - proto Bůh k sobě přijímá i nesvaté . Dokonce i agresivní a divocí lidé se Jemu hodí (pokud to nejsou zločinečtí psychopati) : jakožto bojovníci proti Zloduchům, kteří neustále obtěžují chudáky v Očistci ; i jako odstrašující síla ve "studené válce" proti Peklu. A také divokých a primitivních lidí si Bůh cení : jsou mnohem lepšími bojovníky - nežli většinoví Nebešťané z těch změkčilých Supracivilizací - proti Zloduchům (kteří neustále slídí mimoKosmem, pasouce po kořisti ; a zvláště Duše v Očistci nesnesitelně obtěžují a nebezpečně ohrožují). Přetransformovaní lidé z nevyspělých civilizací také přinášejí nové Ideje z exotických světů . Ty sice dokonalí Nebešťané také znají, ale primitivové prožili všechny jejich zvláštnosti na vlastní kůži : takže jsou cenným zdrojem přímých osobních zkušeností. 7. OČISTEC A ODPUŠTĚNÍ Aby Bůh získal i nesvaté lidi (jakých je většina), vymyslel Očistec : jakousi "zemi nikoho" mezi Nebem a Peklem, kde se lehcí hříšníci, kteří si nezaslouží úplné Zatracení, zbavují svých špatností, očišťují od zlých Idejí, aby je nevnášeli do Nebe. Mají totiž reálnou naději - pokud se jim podaří dokonalá dekontaminace ode všeho Zla, kterým se v životě potřísnili - být akceptováni Bůhem. Ustavení Očistce zhatilo ďábelské plány pekelníků, že získají většinu pozemšťanů do svých tenat ; vždyť přímo do Nebe se může dostat jen malý zlomek těch opravdu ctnostných a svatých. Většina normálních lidí má sklony k nepravostem a ochotně se jim poddává, takže je Bůh musí odvrhnout jako nakažené malomocenstvím. Jenže nevyhání je do mimoprostoru, jak by každý (a zvláště Satan) očekával - leč pouze do Očistce, aby každý dostal ještě šanci k nápravě. Strašení náboženských fundamentalistů, že sám Bůh posílá hříšníky do Pekla tedy nelze věřit : choval by se stejně absurdně jako velitel, který by provinilé vojáky trestal tím, že by je posílal do nepřátelského tábora. Tím by přece vlastní armádu oslaboval a nepřítele posiloval - takové jednání by svědčilo o jeho pitomosti (nebo o pitomosti těch, kteří právě toto Bohu připisují).
Tak vyvracíme další zakořeněný omyl (nebo ďábelskou pomluvu ?). Absolutní Láska přece nikdy nikoho netrestá - ani na Zemi, ani po smrti. Bůh (složený též z bývalých lidí) má pochopení pro člověčenské slabosti - a jako přítel pomůže svým nedokonalejším členům vymanit se z hříchů, aby se nestali kořistí Pekelníků. Také skoro každý člověk v Něm má své zvěčnělé rodiče, milence, příbuzné, přátele či další sympatizanty, kteří orodují (lobbují) u Nejlaskavějšího za jeho omilostnění . Bůh může v Očistci všechny jejich špatné Ideje "odvirovat" a zachránit tak hříšníky pro Nebe. Provádí jakousi "dekontaminaci" lidských Duší od zamoření Zlem, které do nich prosáklo během bídného pozemského života ; očišťuje nebožtíky od špatných Idejí, aby mohli vstoupit do Nebe už ne jako špinaví pozemšťané, ale jako plnoprávní nebešťané se stát součástmi Boha podobni andělům.
Pomáhá jim oprostit se též od zatížení hmotařskou pudovostí, kterou zdědili po svých zvířecích předcích (neboť Člověk se vyvinul z primitivních, násilnických, chamtivých a chlípných opic). Tu lze považovat za jakousi dědičnou hříšnost ; která Homo Sapiens atavisticky sráží od povznesení na vyšší duchovní vývojovou úroveň.
Odstranění takového zastaralého "naprogramování" lidské Informační struktury, neadekvátního nové posmrtnosti v Ideovém světě a protiřečícího Nebeské harmonii - tvoří také neklasickou podstatu Spasení.
Zlo je v Informačním světě recesivní : Zloduchů postupně ubývá, poněvadž se v ustavičných bojích navzájem vyvražďují, zatímco dobré Ideové osoby se chrání v Nebesích.
Takže Dobro v mimoKosmu vítězí ; dokonce i když se na někoho už sápou Zloduši, vždy má možnost zavolat Boha na pomoc. A hned ho obklopí (v mimoKosmu neexistují vzdálenosti) ohromné množství soucitných členů Společenství (jeho přátelé i další sympatizanti z řad Nebešťanů) ; ti všichni pak útočníky zaženou na útěk. 8. IDEOVÁ DUŠE PO SMRTIV mimoKosmu se jednotlivé Ideové osoby od sebe neliší vnějším vzhledem, barvou ani velikostí ; díky absenci prostoru nemají žádný tvar, dík absenci hmoty tam nemají fyzická těla. Všichni jsou podstatou abstraktními Informačními soubory (bez vizáže i barvy) - veškeré rozdíly v rase a kráse se transformací do mimoKosmu smažou . Rasisti budou v Nebesích naprosto bez šance, poněvadž ani nerozeznají černocha od bělocha - a možná je čeká veliké překvapení, když ta nejsympatičtější Ideová osoba, s níž se v mimoKosmu spřátelí, se ukáže být tím nejčernějším negrem (přetransformovaným).
Pro nemateriálního Boha není důležitý fyzický vzhled, ale informační podstata, kvalita osobnosti. Jeho přízeň si nelze získat ani tou nejkrásnější tváří, nejsvalnatějším tělem či silikonovými superňadry, ani nejbohatším oděvem a šperky - nic hmotného se do mimoKosmu nedostane - nýbrž vnitřní ušlechtilostí duše (= abstraktní informační struktury), která výhradně se do Informačního světa transformuje.
Příslušníky různých civilizací tedy nebudou v Nebesích odlišovat žádné fyzické vlastnosti ani přednosti, nýbrž jedině duchovní, ideové kvality ; tedy ani členové technicky nevyvinutých společností nebudou handicapováni vůči těm nejpokročilejším. Žádné hmotné stroje ani implantáty se tam přetransformovat nemohou ; pouze čisté informační struktury. Fyzická moc ani bohatství v ideovém Nebi nehrají pražádnou roli - zato charakter osobnosti (software) a dobrota duše ano.
Po smrti člověka nastává posuzování, zdali je tak dobrý, aby mohl zůstat v Nebi, či Jeho členům odporný a vyvrženíhodný . Je jasné, že všichni inkriminovamu nebožtíkovi blízcí "lobbují" u Nejvyššího, aby jej vzal na milost ; nicméně v Nebi mohou být i tací, kterým uškodil a ublížil - a ti ovšem mají názor opačný.
Každý se tak po smrti setká ve Společenství i se všemi oběťmi svých zločinů - a bude muset vysvětlit, proč jim ublížil.
A budou to pro mnohé (i napohled slušné lidi) věru horké chvíle, navíc ještě ztěžované dehonestujícími invektivami Satana, který si ovšem nenechá ujít příležitost posuzovaného co nejvíce pohanět a ponížit.
Až by se leckdo nejraději hanbou propadl - a některým se to i skutečně stane : propadnou do Pekla za ďábelského smíchu zloduchů těšících se z nové kořisti...
Bůh nedovolí Satanovi řádit ve světě a dbá na to, aby reálný Vesmír byl čistě přirozený a lidé svobodní (viz zákon P.A.N.: Ochrana Svébytnosti a Přirozenosti ve stránce "Tajnosti Boha"). Metafyzické bytosti - ani dobré, ani zlé - nemají v hmotném Světě co pohledávat ; jejich doménou je mimoKosmos : tam mají nekonečné možnosti. Bůh také nemá rád všelijaké čaroděje a mágy, kteří chtějí nezákonně (= porušují Zákon P.A.N.) využívat nadpřirozených sil či bytostí pro nejrůznější účely - není podstatné, zda "dobré" nebo "zlé" (to bývá relativní). Podstatné je, že tím narušují přirozenost světového dění - kterou sám Bůh zachovává . A navíc ještě některé mimoprostorové bytosti, které sem přitáhli (třeba v dobrém úmyslu - jenže prohnaný Zloduch se může vydávat i za Dobráka), mohou prováděti svoje nekalé rejdy - které jistě nebudou bohulibé. Lucifer jakožto bývalý Nebešťan a druhý nejschopnější po Bohu také dokáže parapsychicky působit a podněcovat k tomu i lidi (a pomáhat jim v tom). V opozici k Bohu naopak podporuje porušování veškerých zákonů, P.A.N. i kauzality ; korektností opovrhuje a vyžívá se v paradoxech. A tak mnohé parapsychologické fenomény, magie a čarodějnictví jsou Satanovým nekalým dílem ; také proto je křesťanství zavrhuje. 9. BŮH PODPORUJE SVOBODU Bůh potřebuje, aby lidé - jeho budoucí členové - byli přirození a svébytní. Aby, přicházejíce z jiného světa, přinášeli též úplně nové Ideje, které budou zajímavé pro Nebešťany a obohatí Boží osobnost.
Bůh vytvořil Člověka svobodného, neboť svobodná vůle je hodnotou všech Nebešťanů, takže i celého Boha (kterého ti "Vetvarovaní" lidé také spoluvytvářejí). A byl by sám proti sobě, kdyby tuto svobodu potlačovat nějakým dirigováním lidských životů (tím by utlačoval své budoucí složky/členy). Realita by pak byla pouhou filiálkou Nebe (jenom zašpiněného hmotou) a ne svébytným exotickým Světem, zdrojem originálních bytostí a Idejí, eliminujícím nebeskou nudu a podněcujícím rozvoj Nebešťanů.
Aby se mohly vyvíjet svobodné lidské Duše, musí být i jejich "Líheň" = hmotný Svět - svobodný a přirozený, tedy neovládaný žádnou diktaturou : ani Boží, ani Satanskou. Do běhu světa metafyzično nijak nezasahuje, aby se lidé autenticky a efektivně mohli podílet na Božství Bůh. To také vyjadřuje důležitý zákon P.A.N. (ze 7. kapitoly stránky "Tajnosti Boha").
A proč Bůh připouští Zlo ve světě ? Také fakta odporují té hloupé a zastaralé pověře o Božích trestech : je statisticky prokázáno, že neštěstí, nemoci, katastrofy ani jiná zla nepostihují špatné lidi ve větší míře, než ty dobré. A často přece dobráci mají smůlu, zatímco zločinci profitují (poněvadž jsou drzejší a neostýchají se překračovat zákony). A blesk uhodí do kostela a ne do veřejného domu neřesti (to proto, že kostely bývají na vyvýšených místech a jejich vysoké věže více přitahují blesky, než nízké střechy nevěstinců, skryté v uličkách dole). I další podobná hypotéza : že Zlo je Boží zkouška, je stejně nesmyslná : copak by milující Otec zkoušel svá dítka tak, že by je trýznil, mrzačil nebo vraždil ? Je snad zkouškou osobnosti, když se bezmocný kojenec nakazí AIDSem nebo oslepne ? Nebo když se nevinná panna stane obětí brutálního znásilnění a potom už nenůže mít děti ? A jak posílí charakter dětí neštěstí, při kterém přijdou o rodiče a dostanou se na ulici, kde posléze zvlčí a stanou se z nich alkoholici nebo zločinci ?
Jen si představte otce, který by zkoušel lásku dětí k sobě tak, že by je mlátil, trýznil a mrzačil - bezcitně ignorujíc jejich bezmocný pláč a zoufalé prosby o slitování - s poukazem na to, že je zplodil ("stvořil") a proto si s nimi může dělat, co chce . A navíc by ještě velkopansky vyžadoval, aby ho neustále chválily, poníženě se mu klaněly a "z celého srdce jej milovaly".
Považovali byste takovou zrůdu za nejlaskavějšího Boha - nebo spíše za Ďábla ?
Ještě nejblíže pravdě jsou ti, kteří prohlašují, že záměry Nejvyššího jsou nevyzpytatelné ; ti totiž poctivě uznávají svou nevědomost. A snad nebudou odmítat neklasickou pravdu : že totiž Nejdokonalejší je absolutně tolerantní. Nechává slunce svítit na dobré i zlé, všechny věci běžet přirozeným způsobem, do ničeho násilím nezasahuje, žádného netrestá ani neodměňuje.
Jen pošetilec, připisující Dokonalému vlastní ješitnost a panovačnost, si může myslet, že Nejvyšší se bude ze svého Ideálního království pachtit do té nicotné a špinavé hmotné reality - aby tam šlápl na kuří oko nějakému pozemskému červovi za to, že se před Ním dost poníženě neplazil ; popřípadě něco provedl jinému červíkovi . Nejmoudřejší se věru stará o důležitější věci (vládne ve svém Informačním světě) a veškeré světové dění naprosto toleruje, ponechávaje to v péči Přírody.
Bůh tedy absolutně toleruje všechny přirozené procesy a jestli někoho potká štěstí nebo smůla resp. přírodní katastrofa, nelze to svalovat na Něho, ale výhradně jenom na zákonitosti Přírody či náhodu : poslední příčinou dění jsou fyzikální interakce s kvantovými nahodilostmi.
Doby, kdy se lidé domnívali, že Demiurg vlastnoručně postrkuje planety na jejich drahách a otáčí nebeskou klenbou, jsou díky pokroku moderní vědy už překonané . Teď už víme, že Kosmos nepotřebuje žádného Prvotního Hybatele : všechno v něm probíhá samo od sebe, dirigováno jenom objektivními přírodními zákonitostmi . A podobně i život lidí probíhá naprosto přirozeně, bez nějakého metafyzického Hýbače, který by je vodil na provázcích.
Bůh neovlivňuje autentické lidské životy také proto, aby se mohly volně projevit pravé povahy Jeho budoucích členů. Aby mu lidé, přijímaní do Nebe, nezpůsobili potíže, je třeba odhalit jejich případnou špatnost ještě před jejich příchodem - za života. Takže je nechává svobodně činit všechno, co chtějí a nebrání jim ani v žádné špatnosti : aspoň se ukáže, co v nich doopravdy je. Kdyby jim totiž stál za zadkem s bičem v trestající Boží ruce - nebo před nimi se štědrou náručí plnou vstupenek do Ráje - jistě by se i ti nejhorší horlivě přetvařovali a falešně "dobráčkovali" v pokrytecké snaze zalíbit se Pánovi . Jakmile by se pak takoví podvodníci vetřeli do Nebe, netrvalo by dlouho a jejich skrývané zlo by se projevilo navenek a kontaminovalo Nejdokonalejšího. A zbavovat se potom takových škodlivých a prohnaných parazitů by nebylo nic příjemného ani snadného ; jistě je lepší prevence : předem je odhalit a rovnou jim zabránit v přístupu do Bůh. A to může Spravedlivý udělat jenom tehdy, když se jejich špatnost explicitně projeví : zločiny reálně spáchanými. A tak nikoho nekomanduje, co má nebo nemá dělat - jen ať dobří činí Dobro a zlí Zlo naprosto bezuzdně ; alespoň se tak odhalí a po smrti pak už nebude žádných pochybností, kam s nimi.
I když někdo Boha přímo prosí, aby mu sdělil, co má dělat, On uvažuje : dělej si co chceš, co je ve tvé přirozenosti ; aspoň se dovím, jaký opravdu jsi ! Ale nic neřekne ; každý Jeho projev by totiž byl důkazem Jeho přítomnosti a ovlivněním zkoumaného. Bůh by pak nepoznal jeho autentickou náturu, leč pouze předstírané patolízalství.
Schopnost statečně odolávat nejrůznějším světským pokušením na Zemi také následně implikuje po přetransformování do posmrtnosti analogickou schopnost nekompromisně se postavit na odpor i jakýmkoliv Satanovým svodům (a tento mistr Lži věru dovede získávat Duše pro peklo nejenom násilím, ale i těmi nejrafinovanějšími mystifikacemi). V tomto smyslu pak opravdu lze považovat světská Pokušeni za jakési zkoušky, testující lidské charaktery a jejich vhodnost pro členství v Bůh. Ovšem s tou výhradou, že je na lidi nezesílá Bůh (tím by narušoval jejich autenticitu). A ostatně by to bylo i zbytečné, poněvadž sám přirozený světaběh vytváří nejrůznějších pokušení nadbytek.
Kdyby totiž Bůh člověka zkoušel tak, že by naň sesílal všelijaká pokušení, mohli by ti, co "propadli", právem žehrat, že k hřešení byli vlastně vyprovokováni - že bez těch Božích pokušení by je to samotné třeba ani nenapadlo.
A pokud by si nestěžovali lidé, zcela jistě by tak učinil nejvychytralejší Boží nepřítel a pomlouvač Ďábel ; patrně řka :
Ne - to by opravdu nebyla žádná spravedlnost - a Nejmilosrdnější tak opravdu nejedná (takhle by se choval jedině zlomyslný Lucifer). Nejvyšší Dobro nikoho neirituje Pokušeními ; ani to nedovoli Satanovi, který by samozřejmě pokoušel lidi velice rád, aby je snadněji dostal do Pekla. A svým obětem i soudcům by pak mohl licoměrně nalhávat :
Takto by se mohl obhajovat leckdo před Božím a také lidským soudem ; a vykrucovat z odpovědnosti za své činy - potom by vlastně ani nebylo možné nikoho spravedlivě potrestat za jakýkoliv zločin . Padouši by - na účet Satana - bezuzdně páchali všemožné ničemnosti a zvrhlosti, kojíce se nadějí, že se nakonec stejně ze všeho vykroutí poukazem na ďábelská Pokušení.
Boží dbání na dodržování Zákona P.A.N. však činí takovouto argumentaci povýtce absurdní a lživou : v Realitě se neprojevují žádné nadpřirozené vlivy a každý jedná naprosto svobodně - toliko z vlastních přirozených pohnutek. A také je naprosto sám zodpovědný za všechny své činy a zločiny - nižádné, byť sebeprohnanější, poukazování na cizí metafyzické zavinění ho nezbaví trestu.
Ostatně i sám Lucifer by proti takové "obraně" hříšníků vehementně protestoval, aby mu ti peklu propadlí nakonec ještě neunikli : Aby pak Nejmilosrdnější nemohl považovat nějaká ďábelská pokušení za polehčující okolnost pro hříšníky a nakonec je třeba nevzal na milost - k pochopitelné nelibosti pekelníků, těšících se na kořist - - nezasahuje do Reality ani Satan .
Také on se ve Světě nijak neprojevuje stejně jako Bůh ; avšak z důvodů diametrálně odlišných : ne proto, že by dodržoval Zákon P.A.N., ale výhradně ze sobeckých pohnutek ; nikoli z absolutní tolerance, nýbrž ze zlovolné vychytralosti.
A pokud už svádí někoho k hříchu - je jasné, že se snaží lidi dostat do Pekla všemi prostředky - dělá to tak rafinovaně, aby jeho zásahy nikdo nemohl odhalit. Třeba to ďábelské působení a posedlost maskuje rozličnými psychickými poruchami ; a poněvadž je chytřejší než kterýkoliv člověk, nedokáže na to přijít ani ten nejschopnější lékař. [Většinou se nemýlí ; nicméně i na víře v posedlost démony může býti něco pravdy.] Ovšem ani druhý extrém, vysvětlovat každou nenormálnost metafyzickým působením - jako ve středověku - samozřejmě není správný . Můžeme jen konstatovat, že oba druhy příčin : přirozené a nadpřirozené, jsou na současné úrovni lidského Poznání nerozlišitelné (o to se "stará" superinteligentní Lucifer). 10. ABSOLUTNÍ SOUDNakonec ještě připomeneme, že v posmrtnosti se zajisté každý zabiják, ničema i terorista setká i s oběťmi svých zločinů . Již při jeho příchodu do mimoKosmu jej "přivítá" jakési trestné komando složené z jeho obětí, jejich rodičů, pozůstalých příbuzných a přátel, doprovázené dalšími s nimi sympatizujícími a milovníky práva i soudci. Věru ohromný to dav rozhořčených spravedlivých, bažících po pomstě a potrestání padoucha. A sebeotrlejší zločinec, byť za svého pozemského života sebemocnější a sebezpupnější, bude po čerstvém přechodu do mimoKosmu, v novém nezvyklém prostředí, naprosto dezorientován, samoten a vyplašený jako čerstvě vyoraná myš. Bude traumatizován a zdeptán právě prožitou smrtí - tomu podlehne i nejstatečnější - beze svých zbraní, vojáků či ochranky, na něž se spoléhal zaživa ; naprosto bezmocný vydán do rukou svých nepřátel (množství kterých si nadělal během zločinného života). A bude stát před soudci absolutně nahý : beze všeho materiálního, bez šatů, ba dokonce bez těla - zcela obnažená Duše, t.j. samotná Informační Struktura, tvořící podstatu lidské osobnosti. Bůh má všechny informace v ní obsažené Vetvarovím přečtené jako rozevřenou knihu (jako otevřený informační soubor). Nic nezůstává skryto, ani ta nejutajenější zlá myšlemka, ani ta nejskrytější vzpomínka na spáchaný přestupek - veškeré činy a prožitky souzeného jsou v Bůh jako záznam života. Dokonalý Soud není závislý na výpovědích všelijakých svědků, často nespolehlivých a někdy přímo zavádějících - nýbrž na originálních informacích v samotném souzeném. Takže i ten nejzpupnější padouch pak stojí před Nejvyšším Soudcem naprosto obnažený a slabý jako batole (ostatně se právě zrodil do posmrtného života !), strašlivě se hanbíc za všechny špatnosti, které vyšly najevo právě v nejdůležitější chvíli jeho bytí : kdy se rozhoduje o tom, jestli se bude navěky radovat nebo trpět.
A kdyby ani tohle vše nestačilo, korunu všemu dodá Satan , jehož strašlivá postava, obklopená zuřivými démony, bažícími po kořisti, se stane jeho nejhorším žalobcem. Neboť tento superinteligentní Zloduch také umí číst v lidské Duši a zná veškeré zločiny a sviňárny souzeného ; vykreslí jej tedy v co nejodpudivějším světle, aby se stal Bohu odporným a byl vyvržen :
"Taková morální zrůda s krvavýma rukama a černou duší si přece nezaslouží Věčnou Blaženost ! Jak by k tomu přišly jeho nevinné oběti, nešťastné děti z nichž udělal siroty, další ublížení a zhanobení - aby se se svým vrahem a mučitelem setkávali v místě absolutní radosti a museli třeba poslouchat jeho cynické vysmívání : To jsem vás přechcal, vy blbí dobráčci !
Pořvává Satan, doprovázený echem pekelníků, jejichž zubatá tlamiska odporně slintají v předtuše sadistických radovánek a nestvůrné spáry se zatínají netajenou chtivostí nové kořisti . Obviněný zde již nemůže zapírat jako na Zemi ; v Bůh nemůže nic zůstat skryto. Satan se chvíli kochá pohledem na zničeného odsouzence, ovšem zloduchové už nehodlají na kořist déle čekat. Hříšníkovi nezbude, než se dát na zběsilý útěk se smečkou strašlivých netvorů v patách. Ti si chvíli užívají zábavné štvanice, nežli svou oběť dostihnou a zaboří do ní kruté spáry a zuřivé mordy. To však již daleko od Nebe, takže absolutní štěstí není rušeno zoufalým a bolestným křikem bídné kořisti Pekel (jíž se nakonec každý zločinec neodvratně stane).
O ztrýznění zavržených hříšníků se postará Satan - nikoli Bůh - proto také Lucifera stvořil, aby si nemusel sám špinit ruce trestáním a profanovat Absolutní Dobro. Tak se Bůh může v Nebeské povznesenosti věnovat výhradně blaženosti Dobrých - pekelné trápení hříšníků by se zajisté neslučovalo s Nejvyšší Láskou, Dobrem a Milosrdenstvím.
11. ZLÝ NÁBOŽENSKÝ TERORISMUS Někteří zabijáci se domnívají, že se vyhnou zavržení, když uvedou jako polehčující okolnost pro své zločiny "boj proti nepřátelům Jediné Pravé Víry" (zejména když přitom obětují vlastní život). Avšak zapomínají přitom na jedno ze základních Božích přikázání Nezabiješ , z něhož lze učinit výjimku pouze když se jedná o zabití v sebeobraně, v poctivém boji. Zákeřné vraždy nevinných civilistů, žen a dětí pod takovou výjimku ovšem nespadají a jsou Bohu odporné jako jiné podlé zločiny. Dobrotivý Bůh by to třeba i rád udělal, ale donebevolající krev obětí a zoufalství jejich pozůstalých, sirotků a blízkých ; i množství soucítících rozhořčených Nebešťanů, to Nejspravedlivějšímu nedovolí. A ti nevinně zabití se v očích Nejslitovnějšího stávají mučedníky - ať už jsou jakékoli víry - takže je přijme do Nebe ze soucitu k jejich utrpení. Stanou se Božími členy a přinesou doň i své roztrpčení k ničemným vrahům a spravedlivé přání je potrestat . Vztah Boha k bojovníkům džihádu tak přestane být pozitivní a ztratí chuť jakkoliv je odměňovat (ba patrně se od nich úplně odvrátí). Sebeobětování v boji za pravou víru je sice ušlechtilou polehčující okolností, leč slzy a krev nevinných obětí tuto zásluhu smývají - poněvadž Nejmilosrdnější raději poskytne sluchu umučeným nešťastníkům, nežli jejich surovým/bezcitným vrahům (byť se k Němu sebepodlízavěji modlili a své oběti pohrdlivě pomlouvali jakožto "nevěřící psy" a "šejtanovy spřežence").
Muslimský Alláh, křesťanský Bůh i židovský Jahve totiž jsou sice různými, leč symbiotickými podmnožinami Bůh ; v Alláhovi jsou integrováni všichni dobří muslimové, Kristus k sobě přičleňuje všechny dobré křesťany a Jehova v sobě souustřeďuje všechny dobré židy . Tyto podmnožiny sice jsou oddělené, aby nebeská blaženost nebyla rušena vzájemnými spory a obviňováním příslušníků různých náboženství, ale jsou součástí nadmnožiny Bůh - tato Nejvyšší Úroveň je zastřešuje a navzájem harmonizuje.
A zabíjet uctívače jednoho kvůli uctívačům jiného je schizofrenní a kontraproduktivní (jakoby jedna část osoby ničila jinou část, například pravá ruka by usekávala prsty levé ruce)...
Pokud Muslim bezdůvodně zavraždí křesťana a myslí si, že ho za to jedna podmnožina Bůh - Alláh - odmění ; neuvědomuje si, že tím podráždí další Jeho parciální osobnost - Boha křesťanů - který vraha svého člena bude chtít naopak potrestat. Samozřejmě to neučiní (je přece největší Dobrák), leč tento svůj vnitřní meziosobnostní konflikt vyřeší Bůh moudře tím, že jeho zdroj - inkriminovaného zabijáka - prostě odstraní ze svého zřetele : vzdálí od Nebes do mimoprostoru. A tam pak, bezprizorný a bez Boží přízně, se vyvrženec dříve nebo později stane kořistí pekelníků, slídících čeho by se kde zmocnili (nikdo mimo Nebe nedokáže uniknout jejich divokým bandám a supermocnému Satanovi) . Místo slibovaných náručí překrásných hurisek v ráji se tak "sebevražedný terorista" setká jenom s příšernými drápy ďábelských nestvůr v pekle...
Jestli se chce někdo opravdu obětovat pro Alláha (Krista, Jahva i jiné persony Bůh), udělá to nejlépe trpělivým a statečným snášením všech zel a protivenství (od Ďábla i špatného světa) - toť také jedna z forem mučednictví ; sice neokázalá, leč tím Bohu milejší (Všemohoucí má raději skromné úsilí, nežli pyšné násilí - které má rád Satan) . A neporuší tím žádné Boží přikázání ani nikomu neublíží ; naopak může svým příkladem dobrého života učinit pro Pravou víru více, než surovým vražděním jejích "nepřátel" (čímž proti islámu poštve ještě více nepřátel).
Bůh totiž má raději vlídnost a pokoru, nežli nesnášenlivou krvelačnost - k sebevražednému terorismu tak podněcuje spíše Satan (jelikož plodí lidské utrpení), než Bůh - neboť škodí vzájemnému porozumění a toleranci různých náboženství . Ostatně islámský terorismus je také inspirován závistí k bohatství a moci Západu a nenávistí k jinověrcům - kteréžto nedobré city určitě nejsou sympatické Nejmilosrdnějšímu (ba dokonce to jsou přímo smrtelné hříchy) !
A ti, co k němu vybízejí, jsou pyšní a bezcitní k lidskému utrpení - což jsou vlastnosti spíše Satana, nežli dobrého muslima. Jejich sliby rajských rozkoší odměnou za vraždění "nevěřících ďaurů" pak jsou podvodem na nevzdělaných mladých lidech - které však po těch sebevražedných teroristických zločinech čeká pravý opak... A jsou motivovány spíše snahou o vlastní slávu a důležitost, než Božím přáním. Přece Všemohoucí by mohl nejlépe potrestat své nepřátele vlastní rukou (rozmáčkl by je jako červy, seslal na ně nejrůznější katastrofy - nebo přímo zabránil jejich zrození) a nepotřebuje žádat o pomoc nějaké nicotné pozemšťany . Respektive dokonce vybízet někoho k porušení vlastního přikázání "Nezabiješ" - tím by si přece sám odporoval. Takové vybízení proto může pocházet jedině od licoměrného Božího odpůrce - Satana, podněcovatele zloby. Nejmilosrdnější Bůh je absolutně tolerantní, netouží po ničí krvi, nikoho nepronásleduje ani netrestá - ostatně ani nejhorší jeho pozemští nepřátelé Nejvyššímu (nacházejícímu se mimo tento Svět) nemohou ani v nejmenším ublížit. Každému je volno dělat v životě co chce, třeba i zločiny a rouhání (zná snad někdo případ, kdy Bůh zabránil nějakému zlému činu nebo "vlastnoručně" potrestal kacíře ?). Nejmoudřejší nezasahuje do přirozeného běhu věci a respektuje lidskou svobodu ; však po smrti má každého v rukou a pak si to s ním důkladně vyřídí : absolutně a navždy - ovšem až po důkladném konečném Soudu a po dovršení všech lidských činů.
Jestliže tedy sám Nejvyšší se nevzrušuje činností jakýchkoliv "nepřátel víry", proč by to měli dělat Jeho podřízení tvorové ? Vezměme si tedy příklad z našeho Pána a ponechme Jemu na vůli boj proti Jeho nepřátelům - přece On sám ví nejlépe, jak s nimi zatočit . Nebo snad si někdo myslí, že je spravedlivější a moudřejší, nežli Nejdokonalejší bytost ?
Nepovažujme se za božštější než Bůh (toť přece rouhání !) a neosobujme si právo býti samozvanými "ochránci" Nejvyššího. To je bláhové : Bůh je přece všemohoucí - takže se může sám ochrániti nejlépe . Důvěřujme v Jeho konečnou spravedlnost - pouze Satan o ní pochybuje - a tak nebuďme jako Satani, agresivní a krvelační. Leč jako Nejmilosrdnější Bůh : tolerantní a laskaví ke všem Božím tvorům, ať jsou jacíkoliv, třeba nám nepohodlní a naší víře nehovící...
|