1. NEBEŠŤANI SOUČÁSTMI BOHA

  Podrobně o Nebi pojednává 10. kapitola neklasické BIKOSMIE .

Nebe je v Boží mysli v mimoKosmu . Je tvořeno nehmotnými Idejemi - které tam jsou pro Ideové osoby stejně reálné, jako hmotné objekty pro materiální bytosti ve Světě.
  A podobně, jako my dokážeme ve své mysli vytvářet nehmotné představy a živé sny (dokonalé jako skutečné) , umí Boží nesmírná imaginace tvořit zázračné ideové světy (lepší než realita).

Všelaskavý Bůh (ve spolupráci s dalšími Nebešťany) pro každou dobrou náboženskou i sociální komunitu dělá dokonalé Nebe podle jejich nejlepších představ ; kde vyplní hodným lidem veškerá přání (i ta vysněná, v Realitě neuskutečnitelná).

Nebešťani jsou Božími součástmi = "údy" mystického těla Boha (dle Bible) . Takže jejich blaženost a radost je Bohu příjemná, kdežto nešťastnost nepříjemná (jako je nám nepříjemná dysfunkce kterékoliv části našeho organismu).

Bůh miluje samozřejmě všechny své symbionty (Nebešťany) jako sebe sama, poněvadž jsou Jeho "údy". Jejich štěstí je jeho štěstím, jejich dobro je jeho dobrem - a jejich bolest by byla i jeho bolestí : proto se o ně stará líp, než matka o své děti (jako se my staráme o svoje vlastní údy).
    Vytváří pro ně (a tím i pro sebe) absolutně dokonalá Ideální Nebesa - to je nejlepší náplň bytí Boha i Nebešťanů.

2. KONTROVERZNÍ TAJEMSTVÍ

  Přirozená smrt stářím totiž je způsobena celkovou degenerací organismu, tělesnou zchátralostí a senilní demencí (jen málokoho to nepostihne).
    Na zchátralém těle ovšem Bohu nezáleží - to zůstává ve hmotném Světě na pospas červům a hnilobě - co však s degenerovanou Duší ?

Ta se po smrti obvykle (pokud není vyvržena) stává součástí Boha .
    Přitom zachovává totožnou osobnost jako ve chvíli smrti = má stejné duševní vlastnosti : tudíž také senilní, dementní, slabošský a nesnášenlivý (věru, zchátralý to "úd Boží" k ničemu).

Taková degenerovaná "buňka" Boha (resp. Nebešťan) je věru politováníhodným ubožákem, neschopným se radovat a užívat si nebeského štěstí, protivným a zapšklým. I takovouto trosku sice dobrosrdeční Nebešťané zahrnou milosrdenstvím a útrpností - ale už stěží obdivem, respektem a úctou (což by si staří zasloužili).

Také pro Nebe a Boží mysl bude senilák víceméně k ničemu : jsa dementní, nebude přinášet nové Ideje a inspirace, jsa slabošský a zbabělý, nijak nepovznese jeho charakter.

A jsouc stařecky zapšklý, nebude ani absolutně šťastný a laskavý, ani zdrojem radosti pro druhé ; jakožto nesnášenlivý bude zdrojem konfliktů a velice těžko se přizpůsobí Ideovému světu, tak odlišnému od jeho netolerantních zvyklostí.

Nelíbivě lze proto říci, že rychlé zabití za mlada ve válce je lepší, nežli pozdější ubohá smrt stářím (dlouhé smutné zoufalé umírání v bolestech a osamění).
    Totéž platí samozřejmě i pro další předčasná úmrtí - katastrofami, hlady, nemocemi atd...

  A i když ho tento nejhorší osud nepotká, tak pravděpodobně zatíží svůj charakter více špatnostmi a předsudky a tím hlouběji se do jeho duše zažere špína. Tudíž tím horší a Bohu odpornější bude i jako Ideová osoba, tím obtížnější bude též jeho očištění.

A také tím více špinavostí přinese po přijetí do Božího Společenství ; nebude pak pro ně ušlechtilým přínosem, leč kontaminací a znečišťovatelem zhovadilostmi.

Dětem toto nehrozí : ty jsou vesměs nevinné a čisté jako andělíčci ; a jimi se také stanou, když případně zemřou. V Nebi pak budou hýčkány a vychovávány ušlechtilými Nebešťany a přetransformovanými svými předky nebo příbuznými. Čeká je tak absolutní štěstí a mohou se vyvinouti v dokonalé členy Boha.

Kdyby ty předčasně zemřelé děti Bůh zachránil a ty se dožily do přestárlosti (a uhynuly smutnou a bolestnou smrtí), dostaly by se do posmrtnosti možná jako zdegenerovaní zhovadilci či bídní hříšníci, což by zajisté byl mnohem horší osud...

A úplně všechny zachraňovat před smrtí Bůh ovšem nemůže : to by vedlo ke katastrofálnímu přelidnění, devastaci Zeměkoule, zničení Boží biosféry a úpadku civilizace...

3. PROČ BŮH NEBRÁNÍ SMRTI

Leckomu to může připadat bezohledné, ovšem Nejlaskavější jim to bohatě vynahradí přijetím do Nebe, kde jim poskytne fantastickou úžasnou blaženost, o jaké by se jim v životě ani nesnilo.

Dokonce snad Bozi podporují NÁBOŽENSKÉ VÁLKY :
Protože v nich zabíjení věřící následně v posmrtnosti posilují jejich integrální nadbytosti kvalitními mladými členy.

Pročež každý Bůh podněcuje svoje fundamentalisty k válčení : má z toho prospěch On (získá nové "buňky" svého metafyzického "těla"), Nebe (dostane hrdinné bojovníky proti Pekelníkům)  i veškerá Boží příroda : Války brání přelidňovámí a následnému zdevastování Země.
    A taky v náboženských válkách hyne víc agresivních hlupáků - mírní a moudří se tomu vyhnou - což je pozitivní výběr.

Bohové podněcovali též LIDSKÉ OBĚTI - opravdu je to posilovalo...
Těm obětovaným to ani nevadilo, ježto věděli, že se tak hned dostanou do Nebe ke svému milovanému a milujícímu Bohu, který je za to bohatě odmění . (A komu to vadilo, toho omámili drogami.)

  Důvodem nebránění Smrti je paradoxně i lidská láska (!)
V posmrtnosti je množství zemřelých rodičů, kteří se chtějí co nejdříve setkat se svými dětmi a milenců, toužících po shledání se svými partnery - ti všichni samozřejmě mají zájem na tom, aby co nejdříve přišli za nimi a podíleli se s nimi na nebeské blaženosti.

Najisto už totiž vědí, že smrt není tristním koncem bytí, nýbrž vstupní branou do posmrtnosti v nových, podstatně lepších světech : Nebesích v mimoKosmu a Rájích v Supracivilizacích.

Na rozdíl od nás, kteří ovládáni (a dezinformováni) pudem sebezáchovy, se děsíme Smrti jako totálního ukončení života - všichni zvěčnělí lidé v posmrtnosti ji naopak vítají jako prostředek příchodu jejich milovaných k nim.

Poznali už ze zkušenosti, že Smrt jim neuškodí, nýbrž pomůže k dokonalejšímu bytí v nejvyspělejším Společenství, absolutnímu štěstí a věčné posmrtnosti v Ráji. Smrt uspíší příchod do Nebe a zamezí úpadku a páchání zla ve špatném Světě, který by eventuelně mohl jejich milované totálně zdevastovat až přivést do Pekla (což by byla podstatně horší, opravdu totální tragedie - i pro jejich přátele).

Je třeba zdůraznit, že předčasné smrti sice Bůh nezabraňuje, ale ani ji nezpůsobuje (přestože se mu hodí) - příčiny umírání jsou výhradně přirozené. Jakékoliv zbavování života by bylo v rozporu s nejvyšším Dobrem a jeho vlastním přikázáním "Nezabiješ" i absolutní (= nepodmíněnou lidským chováním) Láskou a Soucitem.

Bůh ostatně vůbec nepotřebuje lidi zabíjet - každý zcela určitě "natáhne bačkory" sám . Ani nemusí čekat na něčí smrt : z mimoKosmu mimo čas trvá i ten nejdelší lidský život pouhý okamžik...

Každému by mělo být už jasné, že například středověké morové rány nebyly žádnými Božími tresty za hříchy postižených : přece při nich umíralo i množství těch, kteří prokazatelně nehřešili nebo ani hřešit nemohli, třeba mniši v klauzuře nebo děti v peřince . [A dneska přece zpupné západní lidstvo hřeší mnohem více, žádné hladomory však je nepotrestají !]

Ani úpěnlivé prosby a ponížené modlitby k Bohu (skoro) nikdy nákazu nevyléčily - což svědčí nikoliv o jeho bezcitnosti, ale o nevinnosti Nebes : za všechno mohly jedině bacily a další ryze přirozené příčiny.

A podobné je to i s moderní pohromou : AIDSem . Kdyby i ten měl být Božím trestem na zkažence, nepřenášel by se z matek na nenarozený plod v jejich lůně nebo mateřským mlékem na kojence !  Začpak by takto krutě (nákazou AIDSem) asi Bůh trestal čistá nevinná novorozeňata ?  Jistě je jasné, že takového donebevolajícího bezpráví by se Nejspravedlivější nedopustil.

4. VÝZNAM VÁLEK A NEMOCÍ

Představme si, jak by svět vypadal, kdyby nikdo z lidí nezemřel předčasně (hladem, nemocemi, válkami či jinými příčinami). Kdyby každé narozené dítě se ve zdraví a pokoji dožilo vysokého stáří, zplodivši přitom několik svých potomků, kteří by zase všichni přežili a rozmnožili se - pak by se počet lidstva zvětšoval geometrickou řadou :

Jestliže by se narodily průměrně 3-4 děti na jednu ženu, zvětšil by se počet lidí za jednu generaci (asi 33 let) celkem 1,5 až 2 krát. A za století (3 generace) pak 1,5 až 2 krát na třetí, t.j. přibližně 3,4 až 8 krát. Počítejme s nižší natalitou, poněvadž ne každá žena má tolik dětí, a jen čtyřnásobným rozmnožováním lidstva za 100 let (tolikrát se zvětšila populce ve 20. století, přestože lidé umírali).

I v takovém případě by lidí přibylo za 200 let 4 x 4 = 16 krát , za 300 let : 16 x 4 = 64 krát , za 400 let : 64 x 4 = 256 krát , za 500 let : 256 x 4 = 1024 krát . A za 1000 let pak 1024 x 1024 t.j. přibližně milionkrát, za 2000 let bilionkrát, za 3000 let trilionkrát, za 4000 let kvadrilionkrát, za 5000 let kvintilionkrát, za 6000 let sextilionkrát...

[Například od stvoření lidí, které mělo podle Bible být před více než 6 400 lety, by se jejich počet zvětšil více než 256 sextilionkrát (10³⁸), což je naprosto absurdní . Jejich celková hmotnost (cca 10⁴⁰ kilogramů) by asi desetmiliardkrát převýšila celou naši Sluneční soustavu (!)]

Dokonce i při mnohem menším přírůstku by přemnožení lidé zaplnili celou Zeměkouli během pár tisíciletí jako kobylky. Spotřebovali by všechny suroviny a paliva, zplundrovali veškerou přírodu, zamořili a znečistili kdeco. Zkonzumovali by naprosto všechno živočišstvo (včetně krys, červů i hmyzu) a rostlinstvo (z hladu by jedli trávu a okusovali kůru ze stromů).
    Všech komodit by byl zoufalý nedostatek - jediné, čeho by byl zoufalý nadbytek, by byli lidé - takže je nabíledni, co by posléze jedli : nakonec by musel být povolen kanibalismus.

Ovšem soucítí s lidmi (vždyť to jsou vlastně jeho budoucí členové, kolegové Nebešťanů) a dovede najíti geniální východisko z této protikladné situace : Smrt sofistikovaně překoná tím, že z ní činí "bránu" k posmrtnosti. Smrt je počátkem transformace do mimoKosmu, kde se nijakého přelidnění netřeba obávat : vejde se tam nekonečný počet bytostí a nepotřebují jídlo ani žádné hmotné věci.

Války, nemoci, hlady a jiné katastrofy jsou teď nezbytnými regulátory populace, poněvadž "Homo Sapiens" díky svým schopnostem a civilizaci už nemá - kromě bacilů - žádné přirozené predátory, kteří by jeho přemnožování udržovali na uzdě. Všechny je už zlikvidoval ; jediným jeho rovnocenným nepřítelem (který může bránit katastrofálnímu přemnožování) je on sám (a bacily, ty však také poráží).

Omezení krasoduchové srdceryvně lkají a hořekují nad ztrátami, které lidstvu způsobily války a nemoci - nechápou totiž, že bez nich by dnes na Zemi nebylo k hnutí ani k žití :

Vezměme za příklad jednu válku ve starověku a počítejme se ztrátami v ní asi 10 000 mladých vojáků. Kdyby té války nebylo, tito lidé by nezahynuli, ale rozmnožili se ; v každé generaci (za 33 let) by se celkový počet jejich potomků zdvojnásobil (což je celkem skromný odhad).

Za 33 let by to bylo 20 000 potomků, za 66 let pak 40 000 , za 100 let 80 000 atd... Během každého století by se počet jejich potomků cca zosminásobil : za 300 let by už jich bylo asi pětsetkrátkrát více, neboli solidních 5 milionů , za dalších 300 let opět pětsetkrát více , neboli hrozivé 2,5 miliardy - a za další 3 století přímo hororových 1250 miliard !
    Do dnešní doby počet potomků zachráněných vojáků by dosáhl neuvěřitelných 20 bilionů (a to z pouhé jediné války !).

Takže nějaký naivní mírotvůrce, který by zabránil dávným válkám v bláhové naději, že tím lidstvu přináší nový Zlatý věk, by naopak vyvolal následně úplnou Apokalypsu : za 2 tisíciletí by svět přetékal masami hladových bezdomovců, příroda by už neexistovala, suroviny a energie by byly vyčerpány, masově by bujela zločinnost, narkomanie i sebevraždy - a čím by se ty davy přemnožených chudáků na zplundrované Zeměkouli asi tak musely živit, o tom raději pomlčím (stejně už to víte).

A úplně stejně by to dopadlo, kdyby ze světa zmizely všechny nemoci, které v dávných dobách kosily tisíce dětí ročně. Ty by pak dospěly a následně se rozmnožovaly geometrickou řadou - načež by nastala situace už výše popsaná . A kdyby nějaký šíleně geniální lékař dal lidstvu lék na všechny nemoci, vyvolal by - hádejte co ?
    Jestli si myslíte, že nějaký Zlatý věk, pak jste nepoučitelně naivní . Ale napovím vám : zeptejte se v Austrálii. Tam vám řeknou, k čemu vedlo bezuzdné přemnožování tamních králíků (a to jsou králíci mnohem skromnější než lidé).

Ve skutečnosti by samozřejmě k popsaným tristním koncům nikdy nemohlo dojít : katastrofickému přelidnění by zabránily další války, nemoci a hlady (kterých by ustavičně přibývalo, jak by se lidstvo přemnožovalo).
    Uvedli jsme ty výpočty především na ilustraci neklasické teze, že odstranění smrti, válek a nemocí by vývoji druhu Homo Sapiens vůbec neprospělo - ba právě naopak.

Za to, že ještě dnes můžeme jakžtakž lidsky žít a příroda není úplně zdevastovaná, vděčíme také nemocem a válkám - a za to, že přelidněnost dnes ničí Zemi, lze "děkovati" především naivním humanistům, kteří vyvolali populační explozi a tím způsobili mnohem více zla, než z hloupé samolibosti odstranili.
    Chtěli vypadat hezky, být uznávaní  a míti příjemné sebeuspokojení, jak jsou hodní - leč dobrými úmysly je v tomto případě dlážděna cesta do Pekla...

Díky milionům ubohých dětí zemřelých nemocemi a mladých lidí zabitých válkami dosud nenabylo přelidnění katastrofického rozsahu a lidstvo má ještě čas na přípravu rozšiřování se do Vesmíru. Bez jejich smrti by už ve 20. století došlo k populačnímu zhroucení civilizace (jestli ne k atomové katastrofě), totálnímu barbarství a cesty ke hvězdám by navždy zůstaly jenom utopií.
    Kosmická expanze lidstva by se nekonala, žádná Supracivilizace by ani nemohla vzniknout ; namísto ideálních vesmírných Rájů by existovalo jenom reálné pozemské Peklo...

Jedenadvacáté století času, o něž byl ten kolaps oddálen, bylo zaplaceno strašlivými utrpeními předchozích generací - které byly obětovány, aby druh Homo Sapiens mohl roznést Život do Vesmíru a povznést jej na vyšší úroveň.
    A my všichni bychom se měli snažit, aby ty oběti nepřišly nazmar, aby se Člověku nakonec podařilo expandovat do Kosmu, vytvořit Supracivilizaci - a aby následně i ti obětovaní byli odměněni "vzkříšením" a štěstím navěky v budoucích Rájích...

5. NEJVYŠŠÍ SPRAVEDLNOST

Jednotlivá Nebesa jsou od sebe navzájem oddělená, aby absolutní blaženost nebyla rušena vzájemnými spory a obviňováním příslušníků různých náboženství . Nikoliv prostorem, který v mimoKosmu není - ale nepřekonatelným "mořem" informačního šumu (který je jako neprůhledná mlha vyvolávající dojem, že mimo příslušného Nebe je jenom chaotická nicota). A že vyznavači jiné víry po smrti bídně končí v nicotě (což přispívá ke spokojenosti pravověrných).

  Absolutně tolerantnímu Bohu je šumafuk hemžení Hominis Sapientis  na Zemi ; Nejvznešenější má věru důležitější věci na starost, než být "světovým četníkem" a fízlovat, jestli někdo nehřeší (to by se z lidí musel zbláznit) :

Nejdůležitější a nejodpovědnější činnost, kterou nadinteligence Bůh vykonává, je posuzování adeptů Nebe : jestli si je ponechá, nebo odvrhne . Vždyť na jejím výsledku závisí buďto Věčná blaženost, nebo pekelné utrpení (zavržených).

A jelikož z Vesmíru neustále proudí davy nebožtíků, tento "Boží soud" nemá nikdy konec - což lze jen vítat, neboť je to užitečná zábava proti "nebeské nudě". Nesmírné množství Ideových osob se toho účastní : jako svědkové, oběti zločinců, přísedící a porotci - nebo prostí diváci, kteří však také rádi vysloví svůj názor.

Nejspravedlivější má zájem do této veledůležité činnosti angažovat co největší počet svých členů : "Více hlav - víc rozumu" . A taky : "Hlas lidu - hlas Boží !"
    Též samotným Nebešťanům je to ku prospěchu : pasivně jenom neholdují věčné blaženosti - která může snadno přejít až v nebeskou nudu, ba dokonce se zvrtnout v lenošivou dekadenci . Nýbrž se aktivně zúčastňují významného konání, které není žádnou stereotypní prací, leč velezajímavou činností, ba až zábavou. Která nikdy nepřestane, poněvadž Vesmír je nesmírný a ustavičně z něj budou přicházet další přetransformovaní adepti Božství ; absolutní Souzení je věčné.

  Však žádná Nebeská komunita nepřijme Zlé, neboť by narušovali harmonii absolutní blaženosti. Ti zůstanou sami (bezprizorní) v prázdnotě mimoKosmu - kde slídí "náhončí" Pekla. A tak dříve nebo později skončí jako kořist sadistických psychopatů v místě utrpení a hrůzy...

A v Informačním světě je to snadné (analogicky jako programování virtuálních světů v počítačových hrách). Tvoření ideálních paláců nebo kopírování nejúžasnějších věcí není omezeno zákonem Zachování hmoty v materiálním Vesmíru. Také vzhled ("skin") Ideových osob se dá podle přání proměňovat (takže tam každý může být úžasně krásným andělem nebo děsným svalnatcem) ; a dalších zázraků umožňuje Svět idejí nepřeberné množství.

    Bůh uvažuje asi takto :
"Člověče dobrý, trpěl jsi neštěstím i bídou a z mnoha dobrých důvodů jsme tomu nezabránili ; tvé dočasné utrpení však mnohem lépe vynahradíme věčnými radostmi. Poněvadž jsi se s tím dokázal statečně vyrovnat a trpělivě odolávat špatnostem, zasloužíš taky odpovídající odměnu : přijetí mezi Boží členy a nekonečné absolutní štěstí ve vysněném Nebi."

Čím větší utrpení, neštěstí a protivenství pozemšťan snáší zaživa, tím větším štěstím jej Bůh odmění po smrti (a v Informačním světě Všemohoucí dokáže vytvořit tak úžasné ideální radosti, jaké si omezení človíčkové nedovedou ani představit)...

6. MOUDRÁ SKRYTOST BOHA

Prvním  a nejpřirozenějším je elementární fakt, že tady prostě není.
Ne však že by absolutně neexistoval, jak prohlašují marxističtí fundamentalisti, leč absentuje pouze v našem fyzickém Vesmíru (relativním). Je Ideovým Společenstvím, nacházejícím se úplně mimo naši materiální Realitu, v mimoKosmu.

A oba tyto "světy" jsou disjunktní (jak vysvětleno ve stránce "biKosmie"), nemají nic společného, jsou substanciálně protikladné a nemohou se vzájemně stýkat ani interagovat. Takže faktory potřebné pro komunikaci a pronikání mezi mimoKosmem a naším hmotným Vesmírem chybí.

Jsouc absolutně tolerantní, Bůh také nechce narušovati přirozenost a svébytnost Reality ; zázraky páchá - neboť jsou přestupky proti přírodním zákonům - pouze v mimořádných případech. A proto komunikuje neobyčejně zřídka ; ne proto, že by lidmi pohrdal, nýbrž právě naopak : protože ctí jejich soukromí a svobodu - toť  druhý důvod  mlčení Nejvyššího.

Bůh se s nikým nebaví (ani s pánem, ani s kmánem) i když po něm chtějí cokoliv ; poněvadž kdyby vyhověl jednomu, bylo by pak spravedlivé a slušné, aby vyhověl i druhému, potom třetímu, pátému, desátému - a dalším a dalším (ani pralidi by nesměl diskriminovat) .Takže by ji pak meustále obtěžovaly davy všelijakých "vlezprdelků" nejrůznějšími žádostmi a stížnostmí, například :

"Panebože, proč jsi nechal chcípnout mou kozu, zatímco sousedovu nechal žít. Ať mu chcípnou dvě, aby se tak nenaparoval, a já Ti dám do kasičky v kostele 50 korun !"
    "Všemohoucí - proč jsem nevyhrál v loterii, kdežto Vonásek, který nebyl už dvakrát na mši, vyhrál třetí cenu. Jestli mě nenecháš vyhrát aspoň druhou, přestanu úplně chodit do kostela !"

Bůh tedy má rád ateisty (i když to vypadá paradoxně) - protože ti Ho aspoň neobtěžují ustavičnými žádostmi, stížnostmi, sliby a pochlebováním ; ani na něho nesvádějí leckterá přirozená neštěstí, úmrtí a katastrofy...

Za 3. :   Nadosobnost zůstává ve svém mimoKosmu a zachovává splendit izolation taky právě proto, že by lidé velice rádi přijali její pomoc. Ba co dím "přijali" - oni by tu pomoc přímo žádali : čímdál vehementněji, a až by jim otrnulo, tak by si to drzejší třeba i vynucovali. Například slovy :

"Nejmilosrdnější, jestliže necháš umřít mého miláčka, tak budeš mít na svědomí i mne - protože já to nepřežiju (a možná si něco udělám). Tak ukaž, že jsi opravdu Nejdokonalejší a zachraň ho ; my oba pak budeme tvými nejoddanějšími služebníky a budeme Tě denně uctívat, chodit do kostela, dělat dobré skutky, koupíme Ti tu největší svíčku (atd. atd...). Jsi přece Nejvyšší, Nejlepší, Nejlaskavější, Nejslitovnější (atd. atd...) - tak můžeš snadno zachránit jednoho pozemského červíčka - co Ti to udělá ?"

Zachránit jednoho človíčka by samozřejmě nikomu nic neudělalo - jenže co když by jich byly miliardy (poněvadž podobné přání by měli vesměs všichni lidé včetně pralidí) ?  Takové davy pozemských "červíčků" (a ještě více jejich potomků !)  by pak už udělaly něco - a pravděpodobně nežádoucího - se Zeměkoulí, jak jsme poznali ve 4. kapitole.
    A všichni by chtěli odstranění nemocí, válek, hladu, chudoby a stále další a další věci (až nakonec možná, aby jim i pečení holubi lítali do huby). Nakonec by se třeba lidstvo změnilo v přemnoženou masu povalečů a příživníků, parazitujících na Boží dobročinnosti.

I kdyby možná ne, tak určitě by většina chtěla, aby zachraňovali před smrtí jejich milované a blízké (včetně jich samotných). To je obligátní přání každé generace - jenže se kterou by měl Nejvyšší začít : dnešní, ve středověku, starověku, pravěku ; s Cromagnonci, Neandertálci, hominidy, opicemi... (ani Dinosauři by nechtěli vymřít).

Ať by Bůh zachránil kohokoli, vždy by zároveň vyvolali také závist a roztrpčení těch, jimž pomoci nemohli (a hodně lidí by Jej obviňovalo z nespravedlivosti). A kdyby zachránil všechny generace, nastalo by katastrofické přemnožení, úpadek lidstva i devastace Země - viz 4. kapitolu . (A kdyby zachránil Dinosaury, možná by se vyvinuly myslící bytosti z nich a nevznikli bychom my, "Homo Sapiens".)

A čtvrtý  důvod je paradoxální : Bůh s naším světem nekomunikuje, aby v něm nevzniklo Peklo (!)
    Kdyby totiž Bůh lidem nezpochybnitelně dokázal svou existenci (kýženými zázraky) a sdělil jim pravdu o posmrtnosti, zatoužila by většina dobrých lidí co nejdříve se dostat do Absolutního Štěstí, setkat se s milovanými zesnulými a státi se podílníky nejvyššího Společenství. Atraktivita úžasných Nebes oproti ubohé Realitě by překonala pud sebezáchovy a zodpovědnost ; lidé by houfně vyhledávali smrt jakožto vysvobození z pozemského utrpení (a zabíjeli by i své děti), jen aby se dostali spolu do Ráje. Vypukla by pandemie radostných sebevražd a civilizace by se zhroutila ; živí by záviděli mrtvým a vzápětí by je horlivě následovali.

Naopak zločinci by do posmrtnosti nespěchali, právem se obávajíce setkání se svými pomstychtivými oběťmi, absolutního Soudu a pekelného trestu. Zůstali by na Zemi, využívajíce majetku zanechaného odešlými dobráky.
    Často by je i zabíjeli - a dobří by se nechávali zabíjet bez odporu a rádi - aby nepošpinili svou duši sebevraždou nebo vraždou svých dětí (které by proto sami nabízeli k zabití vrahům). Hrdlořezové by vesele a beztrestně řádili (svým obětem by nechali podepsat prohlášení, že je zabíjejí na jejich vlastní žádost) ; násilná smrt by se už nenazývala bezcitnou vraždou, nýbrž "laskavým odesláním do Ráje", genocida dobráků by byla "humanitární akcí".

A potom by nastal totální úpadek civilizace, neboť její tvůrci a dobří pracovníci by opustili tento svět (zločinci nejsou schopni poctivé práce na pokroku lidstva - ti jenom škodí a plundrují). Celá ta dlouhá, obtížná, nesmírnými oběťmi a utrpením zaplacená cesta Hunanizace a Pokroku člověčenstva by se zhroutila ; druh "Homo Sapiens" by skončil na smetišti dějin...

7. TOLERANCE : ZÁKON P.A.N.

Jeho fanatičtí slouhové by pak šířili novou víru "ohněm a mečem", neberouce ohledy na nic a nikoho, jen aby co nejrychleji ovládli svět. Při svěm vítězném tažení by ničili vše, co vytvořily minulé "pohanské" věky a likvidovali každého, kdo by se k nim nepřidal, jako "Satanova spřežence".

Pestrá rozmanitost civilizačních společenství by byla nahrazena masovou uniformitou Jediné Pravé Absolutní Církve, jejíž vyznavači by přísně dbali na pravověrnost a totálně likvidovali jakékoliv odchylky (přece by měli posvěcení od Boha).
    Vládla by konformita, poslušnost a pochlebování Pánu i jeho zástupcům ; originalita by byla potlačena, svoboda myšlení omezena, profitovali by patolízalové a pokrytci . Člověk by se z hrdé a samostatné bytosti změnil v ustrašeného lokaje Pánaboha, závislého na Jeho milosti a poníženě o přízeň Nebes žebrajícího.

Je snad lépe býti vypaseným psem v boudě, než hrdým lvem na svobodě ?  Pro lenochy, slabochy a zbabělce snad ano ; Bůh však chce míti Člověka lepšího - aby jej po vstupu do Společenství obohatil tvůrčí originalitou a ne zubožil duchovní méněcenností "závisláka". Lidé mají býti samostatnými a statečnými občany, nikoli zbabělým a poníženým stádem, k čemuž by je vycepoval život v primitivní totalitě, byť teokratické.

Bůh není egocentrický diktátor (takový je Satan) a nechce míti z lidí nesvéprávné poddané ani podlízavé služebníčky - které z nich činí totalita a teokracie - nýbrž demokratické partnery s přirozenou svébytností jakožto samostatné a vznešené příslušníky nejdokonalejšího Společenství. Duchovní aristokraty hodné nejvznešenějšího poslání Člověka - býti plnoprávným členem Nejvyšší úrovně Kosmogeneze - nikoli ponížené otroky, kteří by do Božství přinášeli svoji plebejskou ubohost a tím celou Nadbytost jenom snižovali.

Dále nelze pominout ani nepředstavitelné "technické" potíže při komunikaci nekonečného Boha s konečnými lidskými mozky. Žádný člověk by nemohl přijmout absolutní Pravdu v úplnosti ; každý by pojal jenom její část a přizpůsobil to svým možnostem chápání. To nastavší absolutní náboženství by tudíž různí lidé chápali různě - nebylo by tedy univerzální - v čemž by se skrývaly zárodky rozporů.

Po nějaké době by došlo k rozdílům v interpretacích, odchylným výkladům Božího poselství a vznikly by různé náboženské směry a sekty. Nakonec by se absolutní náboženství rozštěpilo na více navzájem soupeřících teologií, prohlašujících, že jedině oni správně chápou celou Pravdu Nadbytosti. A snažili by se o tom přesvědčit i ostatní - "zabedněné omezence" - někdy přátelsky, jindy násilím ; až by posléze vypukly náboženské konflikty či dokonce války (jak to známe z historie).

A tu vytouženou plnou Pravdu zajisté Nejvyšší každému ochotně sdělí hned, jakmile do Něho přijde (po smrti) ; tehdy teprve bude k jejímu důkladnému vysvětlení dostatek času (celá věčnost) i pečlivých učitelů (mnoho dokonalých Andělů)...

Ještě třeba dodat, že jakákoli Boží komunikace či pomoc našincům by byla nejenom nevhodná (viz výše), leč také zbytečná (!)
    Standartním postupem, který Bůh používá, je totiž přetransformování člověka po smrti do Nebe, kde teprve se mu může dostat dokonalé pomoci, včetně Absolutní spravedlnosti . Tam je možná i dokonalá komunikace - a neodporuje to přírodním zákonům ani nemůže vyvolat časové paradoxy ; tento postup odpovídá též lidské touze po nesmrtelnosti.

  Neznamená to však, že Bůh lidskému neštěstí a utrpení jenom lhostejně a bezcitně přihlíží . Neodstraní je však žádným zázrakem (= nekorektním narušením přírodních zákonů) - do fyzického Vesmíru nezasahuje, respektujíc jeho přirozenost - nýbrž moudře to vykompenzuje úžasnými radostmi v Nebi...

8. LIDÉ PODÍLNÍKY BOŽSTVÍ

  Bůh nesedí v Nebi jako nějaký panovník na trůně - to je zastaralá středověká představa - leč Nebe je Jeho součástí (viz 1. kapit) . Nebešťani nejsou Božími poddanými - jako pekelníci Satanovými - ale Jeho údy (Biblicky řečeno) ; spolutvoří Boží osobnost (jako buňky lidský organismus).

  Nebožtík bude tím Božštější, čím integrovanější bude v Bohu - a to způsobí vzajemná Láska s Bohem. Intenzitu své lásky člověk osvědčí tím, že pro Boha co nejvíce obětuje ; v krajním případě i život (= Svatý mučedník). Však nezahyne, ale naopak : stane se spolupodílníkem Božství...

  Kosmická expanze lidstva přispěje k polidštění Nebes, humanizaci Boha . Čím více lidí totiž osídlí Vesmír, tím víc jich samozřejmě také bude umírat - a po smrti se stávat Nebešťany a členy Boha. Tudíž tím větší podíl v Něm budou tvořit (bývalí, přetransformovaní) příslušníci našeho druhu - čili tím bude Bůh lidštější.

Zatímco pokud lidstvo zůstane omezené jedině na tuto svoji rodnou planetu (resp. pár kolonií ve Sluneční soustavě, kde se vejde jen trochu miliard obyvatel), bude jeho vliv v Nejvyšším Společenství naprosto zanedbatelný - oproti příslušníkům jiných, progresivnějších druhů, mimozemšťanských Supracivilizací.

Vesmírná expanze však umožní vzrůst lidstva v Kosmu na kvintiliony, tedy cca trilionkráte více - a tolikanásobně víc také bude v Bohu "lobbistů" za zájmy lidí. A tolikanásobně větší bude i množství budovatelů Nebes optimalizovaných pro "Homo Sapiens" ; stejně jako vzdálených potomků, kteří se budou o nás starat, až tam přijdeme (kdopak by nechtěl mít myriády vděčných přátel).

Ale v opačném případě je možné, že Nebešťané by pak na "Homo Sapiens" pohlíželi s tajeným pohrdáním jako na méněcenný druh, jenž nebyl schopen realizovat svou Vesmírnou šanci, vytvořit Supracivilizaci a povznésti se do Nebes (což je aspirací každého Rozumu).
    A tak bychom neměli dopustit úpadek našich potomků, nýbrž je podněcovat ke Kosmické Expanzi...
 

9. DŮVOD A ÚČEL VESMÍRU  

Absolutní štěstí a věčná blaženost v Nejdokonalejším by mohlo nakonec vést i k dekadenci ; nehmotným bytím bez jakýchkoliv starostí, problémů a nedostatku se stane zhýčkaným a pasivním . Jelikož v mimoKosmu neexistuje fyzická práce ani materiální nedostatek (energie ni hmota tam nejsou), nic tam nebrání ve sladkém nicnedělání, blaženém lenošení, pasivnění a hloupnutí.

Nebeská věčná blaženost může přerůsti v nudu a dokonalé štěstí vede k netvořivosti. Malá dávka stresu a překonávání překážek je potřeba k duchovnímu rozvoji ; absolutní bezproblémovost vyvolává letargii a stagnaci. Ustavičné veselení vede ke zlenivění a "zahálka je matkou hříchu".

A proč je Vesmír tak - z lidského hlediska - nadměrně ohromný ?
Nejvyšší přece není žádný troškař : když už něco dělá, tak ve velkém . Nesmírné množství Nebešťanů potřebuje také nesmírně veliké pracoviště a nesmírně mnoho rozličných objektů na poznávání a zábavu.

[Všechny možné - i ty nejnepravděpodobnější - události a historie  jsou někde (v některém z nesmírně mnoha nejrůznějších planetárních soustav) uskutečněny . A když ne nyní, tak někdy v budoucnosti (protože všeobsáhlý Vesmír je nesmírný také v čase)...]

A to Nejspravedlivější chce : bylo by mu líto, kdyby se nějaká možnost či bytost - třeba úžasná, ale málo pravděpodobná - vinou nešťastné náhody neuskutečnila (nevznikla). V nesmírném Vesmíru se to státi nemůže : zde se realizují úplně všechny možnosti, vznikají všechny možné bytosti.
    Arci přečasto v ohromných časoprostorových distancích - které jsou pro nás sice nedostupné, avšak pro Boha v mimoKosmu irelevantní.

10. KOSMICKÁ FARMA DUŠÍ  

A ještě důležitější účel má hmotný Svět : je "automatem" na vytváření lidských osob, které tu vznikají autoreprodukcí, spontánně se rodí. A Bůh je dokáže "vetvarovat" do mimoKosmu (viz 9. kapitolu stránky BIkosmie)  na Ideové osoby, které pak může přijmouti za své členy.

Vesmír a Život byl optimalizován tak, aby umožňoval tu přeměnu - je jeho nejužitečnější potencí - a stal se tak gigantickou "továrnou" na výrobu nových Ideových osob.

Takže žádný člověk (ani ten nejubožejší) nežije marně : každý je aspirantem na členství v Nejvyšším (pokud si to vlastní špatností nezkazí). Skoro všichni (kromě zlých) jsou přijímáni do Nebeské blaženosti, dosahují absolutního štěstí a stávají se součástmi - "údy" - Boha.

Nicméně jedna malá planeta Země jako zdroj Ideových osob nestačí : vejde se na ni jenom pár miliard Spirituálních Inkubátorů (= lidí). Bohudík nesmírný Vesmír poskytuje dostatek prostoru i materiálu pro geometrické rozmnožování lidstva a jeho kosmickou expanzi.

Využitím své vynalézavosti se za miliardy let lidstvo rozšíří po celé Galaxii a pravděpodobně za triliony pak osídlí celý dostupný Vesmír. Jejich počet může dosáhnout třeba kvintiliónu, takže potom budou do mimoKosmu dodávat kvadrilióny nových Ideových osob denně.

To už bude pořádně produktivní "farma" !  A že až za eóny let ?  To je pro Boha nepodstatné : On je mimo čas, takže biliony ani triliony let pro Něj nic neznamenají.

To platí samozřejmě i pro mimozemšťany . V nesmírném Vesmíru se totiž vyskytne i všeho nesmírně mnoho : všech atomů i molekul, všech hvězdných soustav i planet, všech mimozemských forem Života i Rozumu. Na nesmírném množství planet proběhnou i všechny možné typy evoluce a biogeneze, vytvoří se všechny možné druhy organismů včetně inteligentních.

Takže ta Kosmická farma vytváří nesmírně variabilní množinu všech možných myslících bytostí (podobných i zcela odlišných od nás), které se po transformaci do Absolutního mimoKosmu stávají Ideovými osobamí . A to Bůh potřebuje : aby se Jeho součástmi staly všechny druhy inteligence a typy rozumu - pak bude úplný.

Aleš Borek